Malus domestica 'GLOSTER' jabloň - středně pozdní

Malus

Rod jabloní pěstovaných pro plody (Malus domestica) patří k nejvýznamnějším ovocným dřevinám mírného pásma. Nejde o původní druh, ale o domestikovaný hybridní komplex, jehož genom je tvořen převážně M. sieversii z pohoří Ťan‑Šan – genetické analýzy ukazují, že tento druh tvoří až 90 % genomu dnešních kulturních jabloní. Menší podíl pochází z M. orientalis z oblasti Kavkazu a z evropské plané jabloně M. sylvestris, která se na domestikaci podílela spíše okrajově. Přestože rod Malus zahrnuje přibližně 55–60 druhů, jen několik z nich mělo zásadní vliv na vznik jabloně domácí. Botanicky náleží do čeledi růžovitých (Rosaceae), společně s hrušněmi, kdouloněmi či třešněmi.

Jabloň domácí byla člověkem pěstována a šlechtěna po tisíciletí – archeobotanické nálezy dokládají její konzumaci už v době bronzové, zatímco první cílené šlechtění začíná až v antice. Moderní pomologie se rozvíjí od 18. a 19. století, kdy vznikají první stabilní odrůdy známé dodnes. Dnes je jabloň nejpěstovanější ovocnou dřevinou světa, s roční produkcí přesahující 86 milionů tun, a tisíci odrůd lišícími se tvarem, chutí, barvou i dobou zrání. Její rozšíření je však podmíněno klimatem: vyžaduje 800-1200 hodin zimního chladu, takže v subtropech a tropech působí jako vzácná a drahá pochoutka – podobně jako my hledíme na jejich manga či papáje. V Evropě a celém mírném pásmu je natolik doma, že ji považujeme za samozřejmost, přestože její skutečný genetický původ leží hluboko ve středoasijských horách.

My Evropané považujeme jablka za naše domácí zlato – chuťově i zdravotně. Známé anglické přísloví „An apple a day keeps the doctor away“ (Jedno jablko denně odhání lékaře pryč) má kořeny v 19. století ve Walesu, kde se původně říkalo: „Eat an apple on going to bed, and you’ll keep the doctor from earning his bread“ (Jedno jablko před spaním nedovolí lékaři si vydělat). Moderní výzkumy mu dávají překvapivě pevný základ – pravidelná konzumace jablek snižuje hladinu cholesterolu, prospívá srdci, podporuje zdravou střevní mikroflóru, je spojována s nižším rizikem cukrovky i některých druhů rakoviny, posiluje i pomáhá detoxikaci. Polyfenoly působí protizánětlivě a vláknina (zejména pektin) reguluje trávení, takže jablko je skutečně malou lékárnou v kapse. A zároveň skvěle chutná! Kdo by neznal typicky středoevropský štrúdl, jehož nejstarší recept je doložen už z roku 1697 ve Vídni. Z původně dvorského dezertu se stal symbol domácí pohody i v chudých domácnostech, a i když dodnes patří k nejoblíbenějším moučníkům v Rakousku, Česku i Německu, jako všechno dobré prorazil i ve světě, kde jej přijali s nadšením. Mimochodem, za hojnost ovocných alejí podél starých cest v naší zemi vděčíme císařovně Marii Terezii, která během své vlády (1740–1780) nařídila jejich výsadbu. Stromy měly poskytovat stín i ovoce vojákům a poutníkům a zároveň bránit rabování a krádežím jídla ve vesnicích.