Osmanthus heterophyllus 'Tricolor' Tricolor vonokvětka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 25–30 druhů a řadu kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Do Evropy se rod dostal v průběhu 18. století, kdy se botanické zahrady a sběratelé začali intenzivně zajímat o dřeviny z východní Asie. První vědecký popis rodu provedl Carl Linné (1707–1778) v roce 1753, ale skutečné roztřídění jednotlivých druhů, jak je známe dnes, je zásluhou pozdějších botaniků, zejména japonských a evropských taxonomů 19. století, kteří měli možnost studovat živé rostliny přímo v jejich domovině.
Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled v roce 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení „nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to“? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Vonokvětka různolistá, Osmanthus heterophyllus, pochází z centrálního a jižního Japonska (Honšú, Šikoku, Kjúšú) a z Tchaj‑wanu a všude tam je považovaná za nedílnou součást života lidí po staletí i déle. Botanicky popsaná byla díky Carl Peter Thunbergovi (1743–1828), švédskému botanikovi, který měl jako jeden z mála Evropanů možnost studovat japonskou flóru přímo na místě, a i díky němu se na přelomu 18. a 19. století dostala do evropských sbírek. V Japonsku se vysazovala u domů, chrámů a v tradičních zahradách jako tichá ochrana a ceněná stálezelená kulisa. Větvičky se používaly v novoročních vazbách a rituálech jako symbol pevnosti a vytrvalosti, dřevo sloužilo k drobnému řemeslu a rostlina byla ceněna pro svou spolehlivost v blízkosti lidských sídel.
Máte-li rádi cesmíny, jejich husté keře a pichlavé stálezelené lístky, neměla by vám ujít tato specialita: vonokvětka cesmínolistá. Její listy jsou mnohem nápadněji vykrajované a u kultivaru Tricolor jsou navíc nápadně skvrnité. Nové přírůstky jsou vanilkově žluté s kresbou budoucích skvrn. Listy má po celý rok, i v zimě, ale díky své pestrolistosti je mírně choulostivá, bude potřebovat vaši pomoc při ochraně na zimu. Každopádně je to krásný kus do sbírky nebo do skupinky stálezelených listnatých keřů či nízkých jehličnanů.
Poslední revize: 01-01-2007
Dopřejte vonokvětce kvalitní, ideálně mírně kyselou půdu, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nikdy podmáčená, a má dostatek živin. Pro ochranu kořenů před rychlým promrzáním je vhodné bohaté mulčování. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu, přičemž v chladnějších regionech ocení stanoviště chráněné před zimním sluncem, zatímco v létě mu světlo prospívá. Doporučujeme vysazovat silnější, dobře zakořeněné rostliny. Pokud po prvních zimách dojde k popálení listů sluncem, keř se na jaře spolehlivě zregeneruje a vytvoří nové olistění. Mrazuvzdornost je velmi dobrá, až do -24 °C v chráněných polohách. Chorobami netrpí, ale může být napadán lalokonoscem, tak bacha na něj!
