Osmanthus serrulatus vonokvětka pilovitá

Vonokvětka pilovitá je jedním z nejvoňavějších zástupců svého rodu – její drobné, bílé květy dokážou na podzim naplnit horský vzduch v lesích západní Číny sladkou, jasmínovou vůní, která se šíří daleko za hranice jejího nenápadného vzhledu. Tento druh pochází z provincie S’-čchuan, kde roste v nadmořských výškách kolem 2000 metrů jako součást stálezeleného podrostu horských lesů. Botanicky ji popsal Alfred Rehder v roce 1916 na základě sběrů slavného sběratele E. H. Wilsona, který ji objevil poblíž města Baoxing – oblasti známé nejen výskytem vzácných rostlin, ale i jako domovina pandy velké. Do Evropy se dostala již v roce 1912, kdy byla vysazen v Královské botanické zahradě v Kew, ale dodnes zůstává spíše sbírkovou raritou než běžnou zahradní dřevinou.

Co ji odlišuje od většiny ostatních, je její kompaktní, hustý habitus, který si zachovává přirozenou eleganci i bez zásahu zahradnických nůžek a tvar listů. Ty jsou úzce vejčité až protáhle eliptické, kožovité, se špičkami mírně stočenými dolů, díky čemuž vypadá unikátně. Jejich povrch je jen slabě lesklý až saténový. Druhové jméno získala díky jemně pilovitému okraji listů, který se u větších rostlin může vytrácet a stávat se hladkým (celokrajným). Květy se objevují na podzim, u nás obvykle od konce září do konce října či začátku listopadu a tvoří krátké svazečky v paždí listů. Jsou drobné, bílé, čtyřčetné a věrné jménu celého rodu vonokvětka, protože nádherně a intenzivně voní směsí jasmínu, meruněk a citrusových květů. Po odkvětu se tvoří modročerné, elipsoidní, nejedlé ale nejedovaté plody, které dozrávají na podzim. 

Protože je vonokvětka pilovitá poměrně vzácná, asi si ji každý sběratel a milovník nevšedních stálezelených dřevin umístí podle svého. Ale mohl-li bych něco doporučit, dal bych ji do kompozice se stálezelenými keři s odlišnými listy, které díky rozdílné textuře nabídnou atraktivní kontrast: dlanitolistá choísie, drobnolistá cesmína vroubkovaná, kapradinolisté mahónie, kožolisté ptačí zoby, vzdušné a šustivé nandiny a na zem třeba černolistý sedoulek a fialově kvetoucí liriope. Co říkáte? 😊 

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou (ale není to podmínkou) půdu s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pro bohaté kvetení doporučujeme pěstovat výhradně na plném slunci, ale máte-li obavu o její odolnost, protože bydlíte v chladnějším regionu, dopřejte jí takové umístění, kde na ni v zimě nebude svítit přímé slunce, a naopak v létě jej bude mít dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, ale pořídíte-li si mladou rostlinu, přenášejte ji na několik prvních zim dovnitř, než jí zesílí větve a vyzraje dřevo. Podobně jako ostatní podzimně kvetoucí osmanthusy nevyžaduje zimní zálivku, pokud ji před příchodem mrazů jednou dostatečně zalijete, protože jakmile se dobře zakoření (po cca 2 letech od výsadby), snese i delší období sucha, zejména v dobře propustné půdě. Přesto bude během horkých letních týdnů za trochu vody navíc moc ráda, zejména v lehké nebo písčité půdě. Naopak přemokření nesnáší – trvale vlhká půda může vést k hnilobě kořenů. Mulčování pomáhá udržet vláhu a chránit kořenový systém před výkyvy teplot. Vonokvětky jsou dlouhověké dřeviny, které většinou netrpí na choroby a podle dosavadních pozorování vonokvětka pilovitá moc nechutná lalokonoscům. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je do -17 °C bez poškození a naše testování pokračuje – předpokládá se odolnost až do cca -23 °C.

Poslední revize 27-10-2025