.jpg)
Philadelphus 'LEMOINEI' pustoryl Lemoinův, nepravý jasmín
Philadelphus
Rod Philadelphus zahrnuje kolem šedesáti druhů opadavých keřů z čeledi hortenziovitých. Přirozeně se vyskytují v Severní a Střední Americe a ve východní Asii, kde rostou na svazích, v křovinách a podél vodních toků. Do Evropy se dostaly už v 16. století a rychle si získaly oblibu pro své sněhobílé květy a omamnou vůni připomínající pomerančovník. Botanické jméno odkazuje buď na řecké slovo philadelphos – milující bratr, nebo na egyptského krále Ptolemaia II. Philadelpha. V 18. a 19. století se staly nedílnou součástí zámeckých parků a měšťanských zahrad a co se českého jména týče, co si budeme povídat, nikdo mu pustoryl neříkáme. Pro nás je to prostě jasmín a basta! Botanikové nad námi jistě kroutí hlavami, ale my se nedáme.
Hybridní pustoryl Lemoinei, někdy postaru psaný i Philadelphus × lemoinei, vznikl v Nancy ve Francii roku 1884, kdy jej vyšlechtil Victor Lemoine. Spojil pustoryl věncový (P. coronarius) z jižní Evropy a Kavkazu s pustorylem malolistým (P. microphyllus) pocházejícím z jihozápadu USA. Výsledkem byl keř, který si zachoval bohaté kvetení a vůni prvního rodiče, ale převzal kompaktnější vzrůst a jemnější větvení druhého. Tento hybrid se stal základem celé skupiny Lemoinových pustorylů, z nichž mnohé se pěstují dodnes.
Pustoryl Lemoinův zaujme především svou vůní – sladkou, jasmínovou, která dokáže zaplnit celou zahradu, ale není tak silná jako u pustorylu věncového. Květy mají 4 bílé okvětní plátky, široké 2–3 cm, a jsou uspořádané po 3–7 v koncových hroznech. Kvetení nastává od první dekády června a patří k nejbohatším v rámci rodu. Keř má vzpřímený až obloukovitý habitus ve stáří a dorůstá obvykle 1,5 až 2 metry, v příznivých podmínkách i o kousek více. Listy jsou opadavé, menší, vejčité, na líci hladké a na rubu jemně chlupaté. Oproti pustorylu věncovému působí jemněji a subtilněji, což jej činí vhodným i do menších zahrad.
V zahradní architektuře se pustoryl Lemoinův uplatní jako solitéra, kde vynikne jeho bohaté kvetení, ale i ve volných živých plotech. Krásně se kombinuje s růžemi, šeříky nebo tavolníky, které kvetou ve stejném období a doplňují jeho bílou záplavu barvami. V parcích se vysazuje poblíž cest a laviček, aby si kolemjdoucí mohli vychutnat jeho vůni. V menších zahradách se hodí do smíšených keřových skupin, kde díky své kompaktnosti nepůsobí přerostle.
Na pěstování je nenáročný. Nejlépe prospívá na plném slunci až v polostínu, v propustné, mírně vlhké půdě. Snese i horší podmínky, ale v těžké, podmáčené půdě trpí. Hnojení nevyžaduje. Po odkvětu je vhodné provést řez – odstranit odkvetlé výhony a nejstarší větve, aby keř zůstal vitální a svěží a bohatě kvetl. Pěstování v nádobách není vhodné, protože vyžaduje dostatek prostoru pro kořeny. Není jedovatý ani alergenní. Plně mrazuvzdorný je do −30 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.
Poslední revize 27-06-2008; 02-11-2025
