Phillyrea angustifolia f. ROSMARINIFOLIA jamovec úzkolistý

Máte rádi jemnou a vzdušnou strukturu? Pak si určitě zamilujete tuto selekci jamovce s názvem rosmarinifolia – rozmarýnolistá. Přestože je dnes v kultuře velmi vzácná, není to žádný nováček.  Nikdo přesně neví, kdo a kdy ji poprvé v přírodě objevil, ale víme, že její jméno publikoval anglický botanik Philip Miller (1691–1771). Zapsal ji tehdy jako samostatný druh, čemuž se současná nomenklatura vyhýbá a uznává její zařazení jako formu druhu angustifolia. Jamovec v této podobě působí lehce jako zelená víla, která tančí zahradou s každým poryvem větru. Nese mimořádně úzké, téměř jehlicovité listy, které dávají rostlině nezaměnitelnou texturu; listy jsou neopadavé, tmavě zelené a lesklé, často delší než u typické formy druhu. Pravděpodobně pochází ze sušších a otevřenějších stanovišť, kde úzká listová plocha snižuje ztráty vody a zvyšuje odolnost vůči suchu. Keř roste vzpřímeně; tenké větve se s věkem mírně sklánějí a nechávají vítr, aby s nimi lehce pohyboval, což u stálezelených keřů není příliš běžné a působí živě. I když vizuálně působí jemně a vzdušně, zachovává si bujný charakter růstu – rychlost i konečná velikost jsou srovnatelné se základním druhem, tedy přibližně 2–3 metry do výšky i šířky.

Forma rosmarinifolia se výborně uplatní tam, kde by běžný jamovec působil strnule nebo těžce. Funguje jako kontrast k velkolistým stálezeleným keřům, například k bobkovišním, kalinám nebo stálezeleným magnóliím, a dobře ladí s trvalkami a okrasnými trávami, kde vytvoří klidné zelené pozadí bez vizuální dominance. Hodí se do středomořsky laděných výsadeb, suchých svahů i moderních zahrad, které kladou důraz na strukturu a siluetu. Lze jej použít jako volně rostoucí keř, nízký nepravidelný živý plot nebo jemnou výplň mezi kameny a architektonickými prvky. Díky úzkým, lesklým listům a kompaktnějšímu projevu snáší i lehké tvarování, aniž by ztratil svůj charakter, a působí přirozeně i v omezeném prostoru.

Jamovec vyžaduje především dobře propustnou, živnou i chudší půdu, ve které v zimě nedochází k přemokření kořenů. Těžší jílovité podloží v hlubších vrstvách mu nevadí, pokud má kořenový krček v suchu. Po výsadbě je vhodné udržovat půdu rovnoměrně vlhkou, jakmile však zakoření, zálivku výrazně omezte nebo zcela vynechte. V plné síle zvládne celé léto pouze s přirozenými srážkami. Nejlépe prospívá na plném slunci, snese i lehký polostín. Doporučuje se vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, které lépe přestojí první zimu. Ověřená mrazuvzdornost dosahuje až −24 °C. Jamovec netrpí chorobami ani škůdci a v oblastech svého přirozeného výskytu je natolik odolný, že přežívá i pravidelné požáry – dokáže znovu obrazit i z ohořelého pařezu. To u nás sice nejspíš nevyužijeme, ale dá nám to skutečnou představu jeho odolnosti. 

Poslední revize 23-02-2026