Phlox 'Florphfabv' FABULOUS™ BLUE VIOLET plamenka (sk. subulata)
Phlox
Rod Phlox patří do čeledi jirnicovitých (Polemoniaceae) a zahrnuje zhruba 65 až 68 druhů, téměř všechny ze Severní Ameriky. Jen jediný druh zasahuje do severovýchodní Asie, takže Phloxy jsou rod, který vznikal a vyvíjel se hlavně v americké krajině – od tundry až po prérie. Název pochází z řeckého phlox, tedy „plamen“, což dobře vystihuje dojem, který jejich barvy udělaly na první botaniky. V literatuře se objevují už v 17. století, ale jako samostatný rod je ustavil až Carl Linné (1707–1778) v roce 1753. Starší autoři je vedli pod různými názvy, třeba Plukenet v roce 1696 jako Lychnidea, což ukazuje, jak nejasné tehdy bylo vymezení celé čeledi. Díky tomu, že jednotlivé druhy rostou na velmi rozdílných stanovištích, se později do zahrad dostala široká paleta rostlin, které zvládají různé podmínky.
Phlox subulata, plamenka šídlovitá, pochází z východní části Severní Ameriky a roste na skalnatých svazích, písčitých půdách a otevřených místech od New Yorku po Severní Karolinu. Popis druhu publikoval Carl Linné (1707–1778) v roce 1753. Do Evropy se dostala koncem 18. století a rychle si našla místo v zahradách díky tomu, že snáší chudé půdy, dobře drží tvar a na jaře vytvoří souvislý barevný koberec, který patří k nejranějším jistotám sezóny. Na přelomu 19. a 20. století se stala základním druhem pro šlechtění nízkých jarních phloxů. Nejčastěji se křížila s druhy jako P. douglasii nebo P. bifida, které přidaly jemnější listy, jinou výšku nebo delší kvetení. Hybridy se dnes používají podobně jako původní druh – na skalky, suché zídky a okraje záhonů – ale díky šlechtění jsou barevně stabilnější, kompaktnější a spolehlivější v běžné zahradní praxi.
Série FABULOUS™ od nizozemské firmy Florensis BV nabízí několik barevných variací půdopokryvné plamenky. FABULOUS™ BLUE VIOLET nese světle fialové, drobné květy s modrým očkem uprostřed. Okvětní plátky mají nápadně vykrojený lalok uprostřed. Vykvétají koncem dubna na 3-4 týdny v takovém množství, že nejsou vidět listy. Ty jsou uzoučké až jehličkovité, středně až tmavě zelené. Brzy vytvoří hustý a velmi kompaktní, stálezelený koberec. Po odkvětu doporučujeme rostlinu zakrátit, aby byla hustší a neprosychaly jí starší, dřevnaté stonky.
Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.
Poslední revize 01-11-2019
