Pyrus communis 'DOYENNÉ DU COMICE' hrušeň - pozdní
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Pyrus
Rod Pyrus – hrušeň – patří k nejstarším ovocným rodům pěstovaným člověkem a jeho historie sahá tisíce let zpět do oblasti Kavkazu, Malé Asie a Íránu, odkud se hrušně šířily do Evropy i Číny. Divoké druhy obývají světlé lesy, horské svahy i suché kamenité stráně a sdílejí několik společných rysů – hluboký kořenový systém, dlouhověkost a schopnost vytvářet pevné, pružné dřevo. Z těchto vlastností vychází i hrušeň Pyrus communis, která byla během staletí domestikace šlechtěna a selektována do desítek růstových typů, od mohutných vysokokmenů až po moderní zakrslé tvary vhodné do malých zahrad.
Historie červenodužninových hrušní je však mnohem mladší. Zatímco jabloně s červenou dužninou známe už od 19. století, u hrušní se podobné odrůdy objevují až v novější době. V Německu se začaly objevovat výběry s výrazným antokyanovým zbarvením, které byly pro svou neobvyklost zařazeny do série Vampira – kolekce ovocných dřevin s červenou dužninou.
Tato hrušeň vznikla již v roce 1849 ve francouzském městě Angers. U nás se jí říká Děkanka Robertova. Řadí se mezi nejchutnější odrůdy pozdních hrušní zprvu s pevnou, po úplném dozrání příjemně rozplývavou, velmi sladkou dužinou. Plody jsou široce kuželovité, baculaté, světle zelené až žlutavé, místy s nachovým líčkem nebo nepravidelným červenohnědým mramorováním. Sklízí se od půlky října do začátku listopadu a poté dozrává po přibližně 4 týdnech v chladném skladu, kde vydrží do konce prosince až začátku ledna.
Je výborně odolná strupovitosti i mrazu ve dřevě. Je cizosprašná a vhodnými opylovači jsou stejně pozdní odrůdy jako např. Conference nebo Abate Fetel, ale užitečnými se potvrdily i letní odrůdy Williams a to jak zelená tak i červená forma. Nemá příliš vysoké výnosy, proto v obchodech bývají plody dražší než jiné odrůdy, zato plodí spolehlivě a pravidelně a pro její chuť si ji zamilujete a nižší výnos jí odpustíte.
Poslední revize 26-10-2016
Hrušně nejsou na pěstování náročné. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti, ale snesou i polostín. Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře propustná a mírně vlhká, ale nikdy trvale podmáčená, s pH od slabě kyselého po neutrální. V prvních letech po výsadbě je potřeba malé stromky vyvázat ke kůlu a vysokokmeny do pevného zavětrovacího úvazu, aby se vytvořil rovný kmen a stabilní kořenový systém. Hnojení stačí mírné, spíše organické, ale není nutné. Řez hrušní není nutný, jen lehké prosvětlení koruny je možné na konci zimy, ale spíše se jedná jen o estetický zákrok. Strom je mrazuvzdorný minimálně do –34 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.
