Rhododendron (Yakushimanum) 'PRINCIPESSA' pěnišník jakušimský
Rhododendron
Rhododendron je rozsáhlý rod z čeledi vřesovcovitých, dnes zahrnující kolem 1000 uznaných druhů s největší druhovou diverzitou v Himálaji, jihozápadní Číně a na japonských ostrovech. Přirozené rozšíření rodu sahá od arktických oblastí severní polokoule přes horské lesy Evropy a Asie až po tropické mlžné pralesy jihovýchodní Asie a Nové Guineje; fosilní a molekulární důkazy ukazují na jeho starobylý původ a rozvoj v terciéru a neogénu. Do Evropy se rhododendrony dostaly ve větším měřítku v 18. a 19. století díky sběratelským expedicím a botanickým zahradám; mezi rané zásadní postavy patří Francis Buchanan‑Hamilton (1762–1829) a Nathaniel Wallich (1786–1854), později Robert Fortune (1812–1880). Významný průlom přinesla práce Williama Jacksona Hookera (1785–1865) v Kew a následně jeho syna Josepha Daltona Hookera (1817–1911), který během expedic do Sikkimu a Himaláje popsal a dovezl desítky nových druhů a tím ovlivnil moderní šlechtění. Později v tradici sběratelů a šlechtitelů pokračovali Ernest Wilson (1876–1930) a další. České jméno pěnišník zavedli bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl v díle Wšeobecný rostlinopis (1846) a pravděpodobně bylo inspirováno ruským názvem pjanišnik (pjanýj = opilý, intoxikovaný), který odkazuje na příznaky otravy některých druhů.
Rhododendron yakushimanum je druh z malého japonského ostrova Yakushima, objevený v horských lesích a křovinách v nadmořských výškách kolem 1200–1800 m na propustných žulových půdách a často na celodenním slunci, tvořící nízké, větrům odolné keříky s hustým, kompaktním habitem. Takenoshin Nakai (1882–1952) jej popsal jako samostatný druh, avšak později byl uváděn jako varietní forma R. metternichii var. yakushimanum. Pro druh je charakteristické jeho indumentum – plstnatý povrch mladých listů, který snižuje ztrátu vody a chrání listy před extrémy teplot a větru. Po zavedení prvních rostlin do Evropy v první polovině 20. století díky japonskému pěstiteli jménem Koichiro Wada, který zaslal materiál do Velké Británie mezi lety 1930–1934, se R. yakushimanum rychle stal základním rodičem pro šlechtění drobných, odolných a esteticky přitažlivých hybridů, u kterých se využívala odolnost yakushimanum a často atraktivnější barevnost květů či odlišnou listovou texturou méně odolných rodičů.
Principessa - z italštiny princezna a přeneseně princeznička - je skvěle vybrané, trefné jméno pro tuto romantickou, jak z kresleného zámku vypůjčenou odrůdu pěnišníku. Velké květy se otevírají z výrazně růžových poupat do světlounce růžových květů, které se po úplném rozevření změní téměř na bílé, ukazujíc svůj nápadný klenot ve formě drobného, svítivě červeného očka uprostřed, jež vypadá jako oko ibišků. Okraj květů je zvlněný a propůjčuje vzhled nadýchané barokní sukně. Neopadavé, kožovité listy jsou středně zelené, podlouhle elipčité a mírně lesklé. Keř roste pomalu a souměrně do přibližně stejné výšky a šířky kolem jednoho metru. Vyšlechtil Frank Fujioka ze státu Washington v USA.
Jakušimský pěnišník a jeho hybridy vyžadují světlé až polostinné stanoviště, dobře však snášejí i celodenní plné slunce a poradí si s exponovanými místy vystavenými větru i chladu. Vyžadují mělkou výsadbu do kyselé, humózní a dobře propustné půdy se stálou vlhkostí bez přemokření; kořeny rostou mělce a rozrůstají se do stran, proto rostliny nikdy nesázejte příliš hluboko a horní část kořenového balu ponechte těsně pod úrovní terénu, ideálně s mulčem z listí či kůry. Pro pěknější vzhled lze po odkvětu opatrně otrhávat zvadlé květy tak, aby nedošlo k poškození nových výhonů, pro zdraví keře to však není nezbytné. Pravidelný řez není nutný; je‑li potřeba keř zmladit nebo udržet v menší velikosti, provádí se řez bezprostředně po odkvětu, hlubší zmlazovací řez pak koncem zimy, ještě před vystoupáním mízy. Hnojte střídmě hnojivy pro vřesovištní rostliny brzy na jaře a případně během léta, vyhněte se nadbytku dusíku a pravidelně kontrolujte zdravotní stav. Principessa prozatím zvládla mrazy až -25 °C a předpokládá se ještě o něco silnější odolnost.
Poslední revize 25-01-2017
