Rhododendron (Yakushimanum) 'TEDDY BEAR' pěnišník, rododendron
Rhododendron
Rhododendron je rozsáhlý rod z čeledi vřesovcovitých, dnes zahrnující kolem 1000 uznaných druhů s největší druhovou diverzitou v Himálaji, jihozápadní Číně a na japonských ostrovech. Přirozené rozšíření rodu sahá od arktických oblastí severní polokoule přes horské lesy Evropy a Asie až po tropické mlžné pralesy jihovýchodní Asie a Nové Guineje; fosilní a molekulární důkazy ukazují na jeho starobylý původ a rozvoj v terciéru a neogénu. Do Evropy se rhododendrony dostaly ve větším měřítku v 18. a 19. století díky sběratelským expedicím a botanickým zahradám; mezi rané zásadní postavy patří Francis Buchanan‑Hamilton (1762–1829) a Nathaniel Wallich (1786–1854), později Robert Fortune (1812–1880). Významný průlom přinesla práce Williama Jacksona Hookera (1785–1865) v Kew a následně jeho syna Josepha Daltona Hookera (1817–1911), který během expedic do Sikkimu a Himaláje popsal a dovezl desítky nových druhů a tím ovlivnil moderní šlechtění. Později v tradici sběratelů a šlechtitelů pokračovali Ernest Wilson (1876–1930) a další. České jméno pěnišník zavedli bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl v díle Wšeobecný rostlinopis (1846) a pravděpodobně bylo inspirováno ruským názvem pjanišnik (pjanýj = opilý, intoxikovaný), který odkazuje na příznaky otravy některých druhů.
Rhododendron yakushimanum je druh z malého japonského ostrova Yakushima, objevený v horských lesích a křovinách v nadmořských výškách kolem 1200–1800 m na propustných žulových půdách a často na celodenním slunci, tvořící nízké, větrům odolné keříky s hustým, kompaktním habitem. Takenoshin Nakai (1882–1952) jej popsal jako samostatný druh, avšak později byl uváděn jako varietní forma R. metternichii var. yakushimanum. Pro druh je charakteristické jeho indumentum – plstnatý povrch mladých listů, který snižuje ztrátu vody a chrání listy před extrémy teplot a větru. Po zavedení prvních rostlin do Evropy v první polovině 20. století díky japonskému pěstiteli jménem Koichiro Wada, který zaslal materiál do Velké Británie mezi lety 1930–1934, se R. yakushimanum rychle stal základním rodičem pro šlechtění drobných, odolných a esteticky přitažlivých hybridů, u kterých se využívala odolnost yakushimanum a často atraktivnější barevnost květů či odlišnou listovou texturou méně odolných rodičů.
Teddy Bear – Medvídek, no není to roztomilé jméno pro pěnišník? 😊 Tento překrásný kousek patří do skupiny odrůd, které se pěstují zejména pro krásu listů, přestože pěkné květy umí nabídnout také. Jeho neopadavé listy jsou při rašení pokryté jemnou, stříbrošedou plstí, zatímco rub listů je nádherně rezavě oranžový až světle hnědý, což šlechtiteli připomnělo medvědí srst, odtud jeho jméno. Stříbřité ojínění se během zrání ztrácí a objevuje se tmavě zelená barva zralých listů. Jsou neopadavé, kožovité, široce elipčité, mírně vypouklé a lesklé.
Květy o průměru 5-6 cm se objevují od začátku května, otevírají se z růžových poupat do slabě růžové barvy a dozrávají do porcelánově bílé s málo nápadným, růžovým tečkováním v hrdle. Mají řasené okraje a vyrůstají v trsech po 8 a 10 květech. Teddy Bear roste pomalu do překrásně tvarovaného, vystoupavě polštářovitého tvaru, dokonale zaplněného krásnými listy. Odrůdu vyšlechtili v americké školce Briggs Nursery ve státě Washington roku 1980 a registrována byla až v roce 1991. Jedná se o křížence přírodních druhů r. bureavii a r. degronianum ssp yakushimanum.
Jakušimský pěnišník a jeho hybridy vyžadují světlé až polostinné stanoviště, dobře však snášejí i celodenní plné slunce a poradí si s exponovanými místy vystavenými větru i chladu. Vyžadují mělkou výsadbu do kyselé, humózní a dobře propustné půdy se stálou vlhkostí bez přemokření; kořeny rostou mělce a rozrůstají se do stran, proto rostliny nikdy nesázejte příliš hluboko a horní část kořenového balu ponechte těsně pod úrovní terénu, ideálně s mulčem z listí či kůry. Pro pěknější vzhled lze po odkvětu opatrně otrhávat zvadlé květy tak, aby nedošlo k poškození nových výhonů, pro zdraví keře to však není nezbytné. Pravidelný řez není nutný; je‑li potřeba keř zmladit nebo udržet v menší velikosti, provádí se řez bezprostředně po odkvětu, hlubší zmlazovací řez pak koncem zimy, ještě před vystoupáním mízy. Hnojte střídmě hnojivy pro vřesovištní rostliny brzy na jaře a případně během léta, vyhněte se nadbytku dusíku a pravidelně kontrolujte zdravotní stav. Mrazuvzdorný je do min. -23 °C a možná zvládne ještě o pár stupňů níže (zatím nevyzkoušeno).
Poslední revize 27-01-2021
