Rosa hugonis růže Hugova

Růže Hugova patří mezi botanické růže ze skupiny s jemnými, drobnými lístky. Poprvé ji popsal britský botanik William Botting Hemsley na konci 19. století. Druhové jméno dostala po skotském misionáři a sběrateli rostlin reverendu Williamu Hugovi, který ji objevil ve střední Číně a poslal do Evropy kolem roku 1899, kde si rychle si získala obdiv pro své časné a bohaté kvetení. V přírodě roste ve střední a severní Číně – od S’-čchuanu a Kan-su přes Šan-si až po Mandžusko – a také v Koreji. Najdete ji na slunných stráních, v křovinách a na okrajích světlých lesů, často vysoko v horách, až do 2300 metrů nad mořem. V době svého objevu byla jednou z mála známých růží s čistě žlutým květem, což v Evropě vyvolalo velký rozruch a zájem šlechtitelů.

Květy se objevují jednotlivě na nových výhonech a jsou opravdovou ozdobou – pět jemných plátků v odstínech od světle po sytě žlutou, průměr kolem 4–5 cm. Uprostřed září zlaté tyčinky, které lákají včely. Po odkvětu nasazuje drobné, hnědočervené šípky. Kvete velmi brzy, často už ve druhé polovině dubna, kdy většina růží teprve raší a dokáže skvěle doplnit zahrady s právě kvetoucími magnóliemi v růžových odstínech. Protože jde o botanický druh, může se v detailech trochu lišit – někde má květy světlejší, jinde sytější, ostny hustší nebo řidší, šípky větší či menší a i velikost listů je proměnlivá. V přírodě i pěstování může být zaměňována s příbuznými druhy, zejména s Rosa xanthina. Opadavé listy jsou velmi atraktivní: jsou lichozpeřené a složené ze 7 až 15 jemně pilovitých a matně zelených lístků, které se na podzim zbarvují do žluta.

Růže Hugova tvoří vzpřímené až lehce klenuté keře o výšce 2–3 metrů na výšku i na šířku, výjimečně i víc. Roste středně rychle – každý rok přidá zhruba 30–40 cm. Větve jsou štíhlé a hustě poseté jemnými, přímými ostny, které mohou být u mladých výhonů načervenalé. Je ideální pro volně rostoucí živé ploty, jako solitéra do trávníku nebo do přírodně laděných výsadeb. Hodí se i do veřejné zeleně – je odolná, nenáročná a kvete v době, kdy ostatní růže ještě spí. Navíc je velmi zdravá, netrpí běžnými chorobami, je odolná vůči škůdcům, dobře snáší i méně úrodné půdy a mráz jí neublíží. 

Nejlépe jí vyhovuje plné slunce a propustná, středně živná půda. Snese i sušší místa, ale v době nasazování poupat ocení zálivku. Není vybíravá na pH půdy. Kvete jen jednou za rok, ale o to bohatěji. Řez není nutný, ale je možný. Po odkvětu můžete odstranit staré, málo kvetoucí větve, aby mohly vyrůst nové, nebo ji vytvarovat do živého plotu – buď po odkvětu nebo zjara před rašením. Je plně mrazuvzdorná minimálně do –29 °C, takže bez problémů přezimuje i v drsnějších podmínkách. Pro svůj větší vzrůst a hluboké kořeny se nehodí pro dlouhodobé pěstování v nádobách – nejlépe prospívá ve volné půdě.

Poslední revize 09-09-2025