Rudbeckia hirta 'PRAIRIE SUN' rudbékie srstnatá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Rudbeckia
Rod Rudbeckia patří do čeledi hvězdnicovitých a zahrnuje zhruba dvacítku druhů rozšířených převážně ve východní a střední části Severní Ameriky. Jsou to rostliny typické pro místa světlá a jakkoli narušená: prérie, okraje lesů, řídké savany, náspy, místa po požárech i opuštěné, nezalévané pozemky. Všechny druhy spojuje stavba úboru s širokými jazykovitými květy v odstínech žluté, oranžové a hnědé a tmavým, často vypouklým terčem složeným z drobných trubkovitých kvítků. Rod popsal Carl Linné v roce 1753 a pojmenoval jej po dvou švédských přírodovědcích, Olofu Rudbeckovi starším (1630–1702) a mladším (1660–1740), kteří stáli u zrodu botanického výzkumu v Uppsale. V minulosti panovala nejistota v tom, kam některé druhy zařadit – část autorů je přesouvala mezi Rudbeckia, Echinacea a Ratibida kvůli podobné stavbě terče. Moderní studie však potvrdily, že Rudbeckia tvoří samostatnou, dobře vymezenou vývojovou linii, která se stala jedním ze symbolů severoamerických travinných ekosystémů.
Rudbeckia hirta, rudbékie srstnatá, je severoamerická „sluneční tulačka“, která roste tam, kde je světlo, teplo a půda, jež sice rychle prosakuje, ale úplně nevysychá. Linné ji popsal v roce 1753 a pojmenoval po svém učiteli Olofu Rudbeckovi (1630–1702), lékaři a botanikovi, jehož rodina se později propojila i s Alfredem Nobelem. Je to vlastně krásná symbolika: Rudbeck se snažil propojit botaniku s lékařstvím a rostlina nesoucí jeho jméno byla v domovině používána právě jako léčivka – kořenové odvary sloužily proti nachlazení, bolestem uší i při uštknutí hadem. Její přirozený areál sahá od jihu Kanady přes většinu USA až po severní Mexiko a všude tam ji najdeš na osluněných loukách, náspích a okrajích lesů. Do Evropy dorazila v 19. století a rychle se zabydlela – v Česku byla ve volné přírodě zaznamenána už v roce 1873. U nás se často pěstuje jako krátkověká trvalka nebo jednoletka, ale díky spolehlivému přesévání působí, jako by na stanovišti žila celé generace. Venkovské zahrady, parky i veřejná zeleň ji přijaly s otevřenou náručí, protože její květy přinášejí slunečný akcent od půlky léta až do podzimu a dokážou rozzářit i trvalkový záhon konce sezony, kde většina ostatních druhů už vykonalo svou službu.
Prairie Sun je velkokvětá odrůda rudbékie srstnaté, která v zahradě vypadá jako pečlivě vyskládaná hromádka zlatých nuget. Její květy o průměru 10–12 cm mají svítivě zlatožlutý základ a nápadné oranžové oko sahající až do poloviny délky okvětních plátků. Střed zůstává dlouho zelený, což je pro tuto odrůdu typické a odlišuje ji od většiny ostatních rudbékií s tmavým terčem. Životnost jednoho květu je překvapivě dlouhá, běžně dva týdny i více, podobně jako u třapatkovek, takže rostlina působí stále svěže i v horkých dnech. Vykvétá zhruba v polovině července a pokračuje až do posledních teplých a slunečných dnů podzimu. Listy jsou úzce oválné, srstnaté, světle až středně zelené a zdravé, stonky pevné, vzpřímené, obvykle dobře stojí i bez opory a dorůstají výšky kolem 80–90 cm. Odrůda byla uvedena na trh v roce 2003 a získala zlatou medaili Fleuroselect v Anglii i hlavní ocenění All-America Selections, kde byla vyzdvihována pro mimořádnou vitalitu, zdravý růst a schopnost kvést i v obdobích letního horka. V praxi se chová jako krátkověká trvalka s dobrou schopností přesévání, ale jednotlivé rostliny mohou díky robustnějšímu kořenovému systému přežívat o něco lépe než běžné linie druhu.
Rudbékie srstnatá se zaslouženě vysazuje mezi trvalky ranějšího kvetení, aby prosvítila záhony i ve druhé půlce léta. Nejlépe vynikne ve společnosti rostlin z podobného prostředí – prérijních typů, jako jsou vyšší, ale jemné trávy (metlice, bezkolenec, kavyl), třapatkovky, sporýše, svíčkovce, šanty, dračíky, astry, nevěstin závoj a třeba i máky, které skvěle vystřídá. Hodí se do pestrých venkovských i jednodruhových moderních výsadeb, do přírodních zahrad, kde si užíváme včely, motýly a další opylovače, i do městské zeleně, protože snáší horko, vítr i více sucha. V monovýsadbách vytváří výrazný, téměř festivalový efekt, ale stejně dobře funguje i jako solitérní akcent mezi jemnějšími trvalkami. Díky dlouhé výdrži květů je výborná i k řezu – ve váze drží déle než většina jiných rudbékií. V kombinaci s travami a pozdními trvalkami dokáže vytvořit jeden z nejpůsobivějších obrazů pozdního léta.
Poslední revize 06-08-2021; 15-07-2024; 31-05-2026
Rudbékie srstnatá je botanicky krátkověká trvalka nebo dvouletka, která se v našich podmínkách chová spíše jako jednoletka a dlouhodobě se udržuje hlavně díky samovýsevu, nikoli skutečnou životností matečních rostlin. Nejlépe prospívá na plném slunci v propustné, lehké až středně těžké půdě, která nezůstává přes zimu mokrá, protože přemokření je pro ni horší než sucho. Po ujmutí snáší krátkodobé sucho dobře, ale extrémně chudé písčité půdy vedou k slabému růstu i kvetení. Miluje horko. Hnojení nevyžaduje, protože přebytek dusíku způsobuje bujný, ale měkký růst a méně květů. Odkvetlé úbory lze odstraňovat pro prodloužení kvetení, ale část je nutné ponechat k dozrání semen, jinak výsadba během jedné či dvou sezón zanikne. Pěstování v nádobách je možné jen krátkodobě, protože rostliny rychle vyčerpají substrát a nádoby v zimě promrzají. Zjara pozor na slimáky – ti dokážou poškodit veškeré nové listy natolik, že rostlina zeslábne a uhyne. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -29 až -34 °C.
