.jpg)
Rudbeckia hirta 'RUDY MINI YELLOW BLACK' rudbékie srstnatá, třapatka lesklá
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Rudbeckia
Rod Rudbeckia patří do čeledi hvězdnicovitých a zahrnuje zhruba dvacítku druhů rozšířených převážně ve východní a střední části Severní Ameriky. Jsou to rostliny typické pro místa světlá a jakkoli narušená: prérie, okraje lesů, řídké savany, náspy, místa po požárech i opuštěné, nezalévané pozemky. Všechny druhy spojuje stavba úboru s širokými jazykovitými květy v odstínech žluté, oranžové a hnědé a tmavým, často vypouklým terčem složeným z drobných trubkovitých kvítků. Rod popsal Carl Linné v roce 1753 a pojmenoval jej po dvou švédských přírodovědcích, Olofu Rudbeckovi starším (1630–1702) a mladším (1660–1740), kteří stáli u zrodu botanického výzkumu v Uppsale. V minulosti panovala nejistota v tom, kam některé druhy zařadit – část autorů je přesouvala mezi Rudbeckia, Echinacea a Ratibida kvůli podobné stavbě terče. Moderní studie však potvrdily, že Rudbeckia tvoří samostatnou, dobře vymezenou vývojovou linii, která se stala jedním ze symbolů severoamerických travinných ekosystémů.
Rudbeckia hirta, rudbékie srstnatá, je severoamerická „sluneční tulačka“, která roste tam, kde je světlo, teplo a půda, jež sice rychle prosakuje, ale úplně nevysychá. Linné ji popsal v roce 1753 a pojmenoval po svém učiteli Olofu Rudbeckovi (1630–1702), lékaři a botanikovi, jehož rodina se později propojila i s Alfredem Nobelem. Je to vlastně krásná symbolika: Rudbeck se snažil propojit botaniku s lékařstvím a rostlina nesoucí jeho jméno byla v domovině používána právě jako léčivka – kořenové odvary sloužily proti nachlazení, bolestem uší i při uštknutí hadem. Její přirozený areál sahá od jihu Kanady přes většinu USA až po severní Mexiko a všude tam ji najdeš na osluněných loukách, náspích a okrajích lesů. Do Evropy dorazila v 19. století a rychle se zabydlela – v Česku byla ve volné přírodě zaznamenána už v roce 1873. U nás se často pěstuje jako krátkověká trvalka nebo jednoletka, ale díky spolehlivému přesévání působí, jako by na stanovišti žila celé generace. Venkovské zahrady, parky i veřejná zeleň ji přijaly s otevřenou náručí, protože její květy přinášejí slunečný akcent od půlky léta až do podzimu a dokážou rozzářit i trvalkový záhon konce sezony, kde většina ostatních druhů už vykonalo svou službu.
Sérii rudbékií Rudy vytvořila nizozemská šlechtitelská firma Florensis s cílem vyvinout rané a odolné odrůdy, které v zahradě nebudou dělat starosti ani méně zkušeným pěstitelům a nabídnou záplavu květů již přibližně od stejného období, kdy vykvétají třapatkovky.
Rudy Mini Yellow Black je nízká odrůda z roku 2022 s velmi hustým habitem a bohatým kvetením. Její kopretinově tvarované květy jsou poměrně velké, 8-10 cm široké, poloplné a okvětní plátky jsou až ze dvou třetin temně hnědé jako medvědí srst (že by to byl důvod pro jméno srstnatá? 😊) a zářivě zlatožluté špičky. Středy jsou tmavé jako hořká čokoláda. Životnost jednoho květu je pozoruhodná – 2 týdny a někdy i více, podobně jako u třapatek. Vykvétá asi v půlce července a pokračuje až do posledních teplých a slunečných dnů podzimu.
Listy jsou úzce oválné, jemně chlupaté, ve světlých až středně zelených odstínech a nápadně zdravé. Stonky jsou vzpřímené, dobře větvené a dosahují výšky okolo 40 cm. Protože tato rostlina miluje slunce a téměř suché podmínky, krásně se kombinuje s jinými prérijními trvalkami a suchomilnými druhy. Vytváří výrazný kontrast se stříbřitými listy rostlin jako jsou smil (Helichrysum) a pelyněk (Artemisia), s nízkými okrasnými travinami jako kostřava (Festuca), vzdušným šaterem (Gypsophilla) a výborně se hodí jako nízký podrost před perovskií nebo kompaktními odrůdami motýlích keřů (Buddleja). Lze ji také použít jako květinovou dominantu mezi nízkými keři a jehličnany, a samozřejmě krásně vynikne při hromadné výsadbě do nádob na terasy a balkóny.
Poslední revize 20-07-2025
Rudbékie srstnatá je botanicky krátkověká trvalka nebo dvouletka, která se v našich podmínkách chová spíše jako jednoletka a dlouhodobě se udržuje hlavně díky samovýsevu, nikoli skutečnou životností matečních rostlin. Nejlépe prospívá na plném slunci v propustné, lehké až středně těžké půdě, která nezůstává přes zimu mokrá, protože přemokření je pro ni horší než sucho. Po ujmutí snáší krátkodobé sucho dobře, ale extrémně chudé písčité půdy vedou k slabému růstu i kvetení. Miluje horko. Hnojení nevyžaduje, protože přebytek dusíku způsobuje bujný, ale měkký růst a méně květů. Odkvetlé úbory lze odstraňovat pro prodloužení kvetení, ale část je nutné ponechat k dozrání semen, jinak výsadba během jedné či dvou sezón zanikne. Pěstování v nádobách je možné jen krátkodobě, protože rostliny rychle vyčerpají substrát a nádoby v zimě promrzají. Zjara pozor na slimáky – ti dokážou poškodit veškeré nové listy natolik, že rostlina zeslábne a uhyne. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -29 až -34 °C.
