.jpg)
Sorbus intermedia jeřáb prostřední
Sorbus
Jeřáb prostřední, známý i jako švédský jeřáb, pochází ze severní Evropy, zejména ze Švédska, Dánska a okolních oblastí. Poprvé jej popsal německý botanik Jakob Friedrich Ehrhart (1742–1795) pod jménem Pyrus intermedia, později byl převeden do rodu Sorbus. Do střední Evropy se dostal v 18.–19. století jako okrasný strom a rychle si získal oblibu pro svou odolnost vůči městskému prostředí i pro dekorativní listy a plody. V přírodě jde o přirozený hybrid mezi Sorbus aucuparia, Sorbus aria a Sorbus torminalis, což vysvětluje jeho jméno „intermedia“ – prostřední.
V kulturní rovině má jeřáb prostřední své pevné místo zejména ve Skandinávii. Ve Švédsku je považován za typický městský strom a hojně se vysazuje v ulicích Stockholmu, kde se stal součástí městské identity. Lidově se mu říká „oxel“ a jeho jméno se promítlo i do místních názvů, například přístavního města Oxelösund. Stejně jako jiné jeřáby byl i tento druh spojován s ochranou proti zlým silám a v lidových pověrách měl chránit poutníky. V moderní době se stal symbolem odolnosti vůči nepříznivým podmínkám – suchu, větru i znečištění – a proto se dodnes vysazuje jako spolehlivý strom veřejné zeleně.
Jeřáb prostřední je pěkný, středně velký strom s nevelkými listy a hustou korunou, která je v mládí úzce pyramidální a později se zaobluje do široce vejčité až oválné. Opadavé listy jsou široce vejčité, mělce laločnaté, svrchu tmavě zelené a lesklé, zespodu hustě běloplstnaté, takže koruna působí stříbřitým dojmem, hlavně když si s listy pohrává vítr – podobně jako u některých topolů. Na podzim se barví do efektních žlutých až oranžových odstínů. V květnu až červnu se objevují krémově bílé a drobné květy, uspořádané v hustých chocholících o průměru 8–12 cm a mají typickou, lehce pronikavou vůni. Plody jsou oranžovočervené malvice, kulovité až vejčité, 1–1,5 cm velké, dozrávají koncem léta a často vytrvávají na stromě až do podzimu. Jsou významným zdrojem potravy pro ptáky, i když pro člověka jsou trpké a málo využívané. Strom obvykle dorůstá mezi 10–15 m výšky a 6–10 m šířky a jeho kmen má dlouho hladkou, šedočernou a ve stáří jemně rýhovanou kůru.
V zahradní a krajinářské kompozici funguje jeřáb prostřední jako spolehlivý solitér i alejový strom. Hodí se do městských ulic, parků a větrolamů, protože dobře snáší sucho, vítr, zasolení i znečištěné ovzduší. Dekorativní je po celý rok – na jaře květy, v létě stříbřitým listem, na podzim barvou listů a plody. Uplatní se i v běžných zahradách a díky běžnému vzezření, které má k exotice daleko, je vhodný i do přírodně laděných zahrad a parků.
Pro pěstování vyžaduje jeřáb prostřední slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu, ale je velmi tolerantní – zvládá i hlinité či jílovité podklady, pokud nejsou trvale zamokřené. Dlouhodobé podmáčení nesnáší, proto je vhodné výsadbu v těžších půdách kombinovat s drenáží nebo mírným vyvýšením. Nejlépe prospívá v čerstvě vlhkých, ale dobře odvodněných půdách; po zakořenění je však velmi odolný vůči suchu a nevyžaduje zálivku. Strom je mimořádně mrazuvzdorný: snáší až –34 °C a výborně odolává i městskému prostředí, včetně zasolení půdy vlivem zimních posypů. Nevyžaduje pravidelný řez, pouze výchovný v mládí a později odstranění suchých či poškozených větví. U stromkové formy je nezbytný zavětrovací úvaz alespoň na první 2–3 roky po výsadbě, dokud kořenový systém dostatečně nezpevní strom v půdě. Díky své odolnosti vůči chorobám, včetně bakteriální spály růžovitých, je ceněn jako dlouhověký a spolehlivý strom pro veřejnou zeleň i soukromé zahrady.
Poslední revize 20-09-2025
