Tetrapanax papyrifer arálie papírodárná

Botanický druh arálie papírodárné je exot a to v pravém slova smyslu. Pamatujete si, když jste někdy zahlédli něco či někoho tak zvláštního a přitažlivého, že jste si mohli hlavu ukroutit a zapomněli, kudy jdete, až jste skončili hlavou v pouličním sloupu? Jako ve filmu! Ale tady se to může stát i ve skutečnosti 😊

Tenhle exot nese obrovské, středně zelené, dlanité, hluboce laločnaté listy obvykle s 5 až 7 laloky, které mají mírně zvlněné okraje. Šířka listů se pohybuje kolem 60–80 cm, výjimečně až k metru, a jsou neseny na dlouhých, dutých řapících, které vyrůstají z vrcholu nevětveného stonku. Každý lalok – cíp listu nese u konců ještě dva kratší cípy, což připomíná pařáty obřího ještěra nebo kohouta na steroidech – působí divoce, jako by je příroda navrhla pro tropický thriller. 

Podle teplotní lokality, kde se pěstuje, se může jednat o opadavý keř či polodřevnatou trvalku do 2-2,5 m (u nás) nebo malý stálezelený strom o výšce až 5 m (v substropech). Povrch listů i mladých výhonů je pokryt jemnými rezavými chloupky, které mohou u nejcitlivějších osob způsobit podráždění pokožky. V subtropech a sklenících umí koncem léta vykvést krémově bílými květy uspořádanými do kulovitých květenství, které jsou velmi atraktivní pro hmyz. Po odkvětu se tvoří drobné černé plody. 

V roce 2007 se o Tetrapanaxu zmínil slavný britský zahradník Christopher Lloyd ve své knize „Exotic Planting for Adventurous Gardeners“, kde jej označil za rostlinu s „prehistorickým vzhledem a dramatickým efektem“. Jeho kultivar 'Rex' se stal ikonou tzv. jungle-style zahrad, které napodobují tropickou vegetaci. Zajímavostí je, že i mladé rostliny mají obrovské listy, což je u dřevin neobvyklé. V některých oblastech se Tetrapanax šíří agresivně pomocí podzemních výběžků, což mu vysloužilo označení „zahradní Godzilla“. 

V zahradě působí Tetrapanax jako výrazný solitér, který dodá kompozici exotický a architektonický ráz. Hodí se do subtropických koutů, k moderním domům i do městských zahrad, kde vynikne na pozadí jednoduchých linií. Skvěle se kombinuje s rostlinami jako jsou mrazuvzdorné banánovníky a begónie, nebo s tmavolistými trvalkami jako popelivka, ploštičník či rodgersie. Poutavý kontrast avšak nabídne i větší trs jemnolistých trav v okolí typu dochan, proso metlice. Díky své velikosti je vhodný do větších ploch, ale lze jej pěstovat i v přenosných nádobách, pokud mají dostatečný objem. Vzhledem k mohutným listům je třeba počítat s tím, že pod Tetrapanaxem se hůře daří jiným rostlinám – je tedy vhodné jej vysazovat jako dominantu.

Tetrapanax preferuje slunné až polostinné stanoviště, chráněné před silným větrem. Půda by měla být humózní, dobře propustná, ale zároveň vlhká – rostlina nesnáší přemokření, zejména v zimě. V období růstu ocení pravidelnou zálivku a přihnojení univerzálním hnojivem pro listnaté rostliny. Na podzim je vhodné rostlinu bohatě zamulčovat a chránit její kořenový krček před mrazem, například pomocí slámy, chvojí nebo kůry. Rostlina má tendenci tvořit výběžky, které mohou v ideálních růstových podmínkách vytvářet husté porosty. Mladé rostliny je lepší na zimu přenést do chladného, světlého prostoru a vysazovat ven až silnější jedince. Ověřená KOŘENOVÁ mrazuvzdornost je až –24 °C, přičemž nadzemní části odumírají již při cca -10 °C. Podle síly mrazu rostlina zjara opětovně raší buď ze špiček nepoškozených stonků nebo z kořenů, ale v zóně 6 nám ještě nezahynula ani jediná. Tetrapanax není jedovatý, ale jeho chloupky mohou být dráždivé, proto je vhodné při manipulaci používat rukavice. Lze pěstovat i ve větších nádobách, ale ty musíte na zimu uschovat mimo mráz.

Poslední revize: 14-09-2025