.jpg)
Verbena canadensis 'VERACITY ROSE' sporýš kanadský
Verbena
Sporýš je známá a hojně využívaná trvalka či přesévací jednoletka, která obývala naši planetu už v období třetihor, tedy před desítkami miliónů let. Dokážete si představit, jak mezi jejich stonky číhal na kořist třeba šavlozubý tygr a naopak jako celodenní pastvu je mohli mít prehistoričtí koně či mastodonti a mamuti? Vědci se domnívají, že rod verbena totiž vznikl na území dnešní Jižní Ameriky v období eocénu (56–34 mil. let zpět) a velmi se rozšířila v období oligocénu (34–23 mil. let zpět), kdy se klima jen lehce „ochladilo“, stále bylo tropické, ale začalo být sušší, což pomohlo rozvoji sporýše, kterému sucho svědčí více a díky tzv tropickým mostům se před 3 milióny dostal i na území Severní Ameriky.
Sporýš totiž dokáže být diploidní (1 sada chromozómů = omezená genetická informace, zato stabilnější chování) nebo polyploidní (více sad chromozómů = bohatší genetická informace, zato proměnlivější a někdy i nestálý). Jižní Amerika byla většinou rodištěm polyploidů a při migraci rostlin do Severní Ameriky tam překvapivě vydržely jen ty diploidy se základní genetickou informací, protože si příroda prostě vybrala ty nejodolnější a rozhodla se, že na severu žádné rozpustilé hrátky s geny nebudou, to ať si dělají ti jižanští horkokrevní bratři.
Sporýš kanadský je trvalka původem ze středovýchodních a jihovýchodních oblastí Spojených států. Přirozeně roste na slunných, otevřených stanovištích, kde vytváří nízké a bohatě kvetoucí porosty po celé letní období. Díky své přizpůsobivosti se stala oblíbenou zahradní rostlinou v teplejších oblastech klimatických zón 6–10, zatímco v chladnějších lokalitách se pěstuje jako jednoletka. Teď trochu legrace s druhovým jménem canadensis, které může svádět k představě, že pochází z Kanady, ale je to blamáž! Označení totiž pochází z doby, kdy se názvem „Canada“ označovalo široké území severní Ameriky, nikoliv pouze dnešní stát. Formálně byla tato rostlina přiřazena k rodu Verbena až roku 1894, a to americkým botanikem N. L. Brittonem.
Veracity Rose je nízká až půdopokryvná odrůda sporýše kanadského s kompaktním, rozložitým růstem a výškou kolem 15–20 cm, ve výjimečných případech — při opatrné zálivce a pravidelném hnojení — až dvojnásobnou. Nejfantastičtější na ní není její zářivě růžová barva, která láká množství hmyzu včetně našeho „falešného kolibříka“ — dlouhozobky svízelové — ale především extrémně dlouhá doba kvetení: od června až do října, fakt nekecám 😊. Neustále vytváří nové výhony, na jejichž koncích vyrůstají hustá, okolíkatá květenství složená z drobných, krátce trubkovitých květů. Stonky, které se dotknou půdy, snadno zakořeňují, díky čemuž rostlina nejen zvětšuje svůj dosah nad rámec původního trsu, ale zároveň zvyšuje schopnost přijímat živiny, což ji dělá týden po týdnu krásnější a vitálnější. Krásné jsou na tomto druhu i listy, které nejsou velké, zato atraktivně hluboce vykrajované, sytě zelené, mírně lesklé a poněkud tuhé a vytvářejí hustý, výborně texturovaný podklad pro dechberoucí kvetení.
Jako typická prérijní rostlina se sporýš výborně kombinuje s trvalkami s podobnými nároky, jejichž barvy i vzhled navozují dojem společného ekosystému a společně působí přirozeně i krásně a vy budete mít pocit, že se opalujete pod žhavým jihoamerickým sluncem, zatímco u nohou vám bují paleta pastelových barev třeba fialové perovskie (Perovskia atriplicifolia) se stříbřitými listy, nízké pupalky (Oenothera fruticosa) s jemně dělenými listy a žlutými květy, suchomilné trávy jako je kostřava sivá (Festuca glauca) nebo jemnolisté kavyly (Stipa), které máte chuť pohladit, kdykoli jdete kolem, stejně jako kompaktní kultivary koprolistých krásnooček (Coreopsis verticillata). Výborně ladí i máčka plocholistá (Eryngium planum) s bodlinatým vzhledem a ocelově modrými květy, mrazuvzdorný olověnec sytě modrý (Ceratostigma plumbaginoides), neúnavně kvetoucí svíčkovce (Gaura lindheimeri) nebo třapatkovky — ať už ta typická nachová (Echinacea purpurea), či ta zvláštní - paradoxně žlutá (Echinacea paradoxa).
Sporýš nejlépe prospívá v suchých až rumištních podmínkách — daří se mu na skalnatém podloží, svazích, příkopech, náspích nebo ve výsušných záhonech s velmi propustnou půdou. Snáší široké rozpětí pH a vyžaduje plné slunce. Po zakořenění dobře zvládá sucho, ale v období extrémních letních veder ocení občasnou zálivku. Pravidelné přihnojení v průběhu sezóny podpoří bohaté a trvalé kvetení, stejně jako lehké odstraňování odkvetlých květů. Pěstovaný v nádobě potřebuje přes zimu období klidu — s minimální zálivkou a zazimováním uvnitř s teplotou od –5 do +10 °C. Při výsadbě do volné půdy je plně mrazuvzdorný až do –23 °C (USDA zóna 6), ovšem za předpokladu, že substrát není přes zimu trvale podmáčený.
Poslední revize 20-06-2025
