.jpg)
Veronica gentianoides 'TISSINGTON WHITE' rozrazil hořcovitý
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Veronica
Rod rozrazil – Veronica patří k nejpočetnějším a zároveň nejrozmanitějším skupinám kvetoucích rostlin mírného pásma. Zahrnuje několik stovek druhů rozšířených téměř po celém světě, od alpínských luk přes lesní podrosty až po suché stepi a pobřežní skály. Botanicky byl rod popsán v 18. století Carlem Linném, který převzal už zavedené jméno spojené s legendou o svaté Veronice. Ta podala Ježíšovi během jeho těžké pouti do Golgoty kousek plátna, jímž si mohl setřít pot a krev z obličeje. Na látce se měl zázračně otisknout jeho obraz, takzvaný vera icon, tedy „pravý obraz“, a právě tento motiv věrného, nechtěného otisku skutečnosti se v předmoderní botanice symbolicky přenesl i na rozrazily, jejichž drobné, jasně vykreslené květy byly vnímány jako dobře čitelné a nevyžadující přikrášlení.
Rozrazil hořcovitý (Veronica gentianoides) je starý kavkazský druh, který si do evropských zahrad našel cestu už v době, kdy se botanici a cestovatelé vraceli z Orientu s kapsami plnými semen a vzrušujících příběhů. Jméno „hořcovitý“ dostal podle podobnosti svých listových růžic s některými druhy hořců, které sdílejí stejná horská stanoviště. Přirozeně totiž roste na horách Turecka, Íránu a Kavkazu až do zhruba 3600 m n. m., stejně jako na vlhkých loukách, v řídkých lesích a na kamenitých svazích. Jako druh jej na přelomu 18. a 19. století popsal dánsko‑norský botanik Martin Vahl (1749–1804), ale opravdový domov našel až v evropských zahradách, zejména v éře nadšení pro alpinky a přirozené výsadby. Tato spolehlivá trvalka dokáže překlenout přelom jara a léta a přinést do záhonu klid a světlo bez velkých nároků – dobře roste v mírném klimatu, zvládá plné slunce i polostín a ochotně se zabydlí ve skalkách, na okrajích trvalkových záhonů i v městských zahradách. Díky své jednoduchosti a něžnosti se zabydlel i v anglických „cottage gardens“, venkovských zahradách přetékajících trvalkami všech možných druhů a velikostí, a jsme moc rádi, že si své příznivce nachází i u nás.
Tissington White patří k nejpůsobivějším bílým formám rozrazilu hořcovitého. Brzy zjara vytváří jako hodný hošík upravené, a tak nějak pěkně srovnané přízemní růžice svěže zelených a v mírných zimách neopadavých listů, které působí jako pevný, klidný základ pro pozdější květní stvoly. Ty se na přelomu května a června zvedají do výšky kolem 40 cm a nesou dlouhé, vzdušné klasy téměř čistě bílých květů s jemným, sotva patrným modrým žilkováním. Máte-li rádi venkovské trvalky bez okázalých barev a zároveň pořádek a řád, tuto kytičku si zamilujete.
Původ odrůdy není doložen, známe pouze rok jejího představení – 1991. Její jméno však odkazuje na vesnici Tissington v anglickém Derbyshire, známou tradičními zahradami, starými kamennými zídkami a každoroční slavností „well dressing“, při níž se zdobí prameny květinovými obrazci. Je tedy pravděpodobné, že kultivar vznikl jako zahradní selekce právě v této oblasti nebo byl poprvé rozšířen místní školkou. Styl jména i charakter rostliny tomu dobře odpovídají – jemná, světlá, s anglickou lehkostí a nenápadnou elegancí, která se hodí jak do venkovských zahrad, tak do moderních městských výsadeb.
Poslední revize 02-05-2022; 28-12-2025
Rozrazil hořcovitý patří k nejspolehlivějším a zároveň na pěstování snadným jarním trvalkám mírného pásma. Nejlépe roste na slunci nebo v lehkém polostínu, v propustné, mírně vlhké půdě, která v létě úplně nevysychá. Vděčně reaguje na jarní přihnojení kompostem a po odkvětu ocení odstranění květních stvolů, díky čemuž si udrží pěknou listovou růžici až do zimy. V mírných zimách dokáže růžice částečně přezimovat, ale i po úplném zatažení spolehlivě znovu obrazí. Druh je plně mrazuvzdorný až do cca –40 °C, takže bez problémů zvládá i drsnější středoevropské podmínky.
