Veronica spicata 'HEIDEKIND' rozrazil klasnatý
Veronica
Rod rozrazil – Veronica patří k nejpočetnějším a zároveň nejrozmanitějším skupinám kvetoucích rostlin mírného pásma. Zahrnuje několik stovek druhů rozšířených téměř po celém světě, od alpínských luk přes lesní podrosty až po suché stepi a pobřežní skály. Botanicky byl rod popsán v 18. století Carlem Linném, který převzal už zavedené jméno spojené s legendou o svaté Veronice. Ta podala Ježíšovi během jeho těžké pouti do Golgoty kousek plátna, jímž si mohl setřít pot a krev z obličeje. Na látce se měl zázračně otisknout jeho obraz, takzvaný vera icon, tedy „pravý obraz“, a právě tento motiv věrného, nechtěného otisku skutečnosti se v předmoderní botanice symbolicky přenesl i na rozrazily, jejichž drobné, jasně vykreslené květy byly vnímány jako dobře čitelné a nevyžadující přikrášlení.
Rozrazil klasnatý je naší domácí evropskou trvalkou, botanicky popsanou již v 18. století. V přírodě roste na suchých loukách, stepních svazích a otevřených stráních Evropy a západní Asie s propustnou půdou, kde vytváří pevné, kompaktní trsy a kvete ve vzpřímených klasech. Patří k typickým zástupcům rozrazilů vázaných na plné světlo a spíše sušší podmínky. Klasy květů se objevují od začátku léta a dávají rostlině jasně čitelnou, vzpřímenou siluetu. Právě to ho odlišuje od plazivých či půdopokryvných druhů a přirozeně vybízí k dalšímu šlechtění i křížení s příbuznými druhy (V. longifolia, V. incana) pro získání delších květenství, mírně odlišných listů nebo i větší tolerance vůči suchu. Kombinace jeho jednoduchosti a přirozené krásy mu zajistila dlouholetou popularitu ve venkovských a přírodně laděných zahradách a v Anglii se stal dokonce oficiální květinou hrabství Montgomeryshire ve Walesu, kde symbolizuje otevřenou krajinu a tradiční hospodaření.
Tento rozrazil z Německa dostal poetické jméno Heidekind – Vřesovištní dítko. Jeho klasy skutečně připomínají květenství podzimních vřesů, své květy však nabízí mnohem dříve – již na začátku léta. Tvoří 8–12 cm dlouhé klasy plné sytě lila‑růžových kvítků, které se otevírají postupně odspodu nahoru. První kvetení je nejbohatší a nastává obvykle od poloviny června po dobu přibližně tří týdnů. Pokud má rostlina živnou půdu a odkvetlá květenství jsou průběžně odstraňována, může kvést až do začátku podzimu v dalších dvou vlnách. Listy jsou úzce kopinaté, při okrajích pilovité, středně zelené. Rostlina vytváří husté, přísně vzpřímené a nízké trsy o výšce přibližně 30–40 cm. Hodí se do skalek, nádob i trvalkových záhonů, kde může sloužit jako obruba nebo vyniknout ve větších skupinách.
Rozrazil klasnatý a jeho hybridy patří mezi nenáročné a dlouhověké trvalky, které se nejlépe uplatní na plném slunci a v propustné, spíše sušší půdě. Nesnáší přemokření – během léta může trpět padlím a při zimním přemokření dochází k zahnívání kořenů, zato dobře zvládá sucho i letní horka. U většiny odrůd doporučujeme po odkvětu stonky sestřihnout až k zemi, čímž se podpoří nové rašení a často i opakované, slabší kvetení. Výjimkou jsou kultivary, u nichž je výslovně uvedeno, že remontují i bez řezu. Druh je plně mrazuvzdorný přibližně do −34 °C a nevyžaduje zvláštní péči ani zimní ochranu. Lze ho celoročně pěstovat i ve venkovních nádobách s výbornou drenáží ale občasnou zálivkou.
Poslední revize 09-11-2020; 27-12-2025
