Wisteria brachybotrys (w.venusta) 'SHIRO-KAPITAN' vistárie vznešená

Wisteria

Rod Wisteria patří do čeledi bobovitých a zahrnuje přibližně šest druhů lián rozšířených ve východní Asii a východní části Severní Ameriky. Je to rod s překvapivě starou historií: botanici jej považují za pozůstatek kdysi rozsáhlejší flóry, která přežila klimatické změny posledních milionů let. První evropské zmínky o vistáriích pocházejí z konce 18. století, kdy se do herbářů dostaly sušené exempláře japonských rostlin. Rod popsal americký botanik Thomas Nuttall (1786–1859), který jej pojmenoval po svém příteli, anatomovi Casparu Wistarovi (1761–1818). Nuttall však jméno omylem zapsal jako Wisteria místo Wistaria a podle pravidel botanické nomenklatury tato chyba zůstala zachována navždy. Cesta vistárií na Západ začala roku 1816, kdy agenti Východoindické společnosti poslali první řízky do Anglie, a během několika desetiletí se z exotické rarity stala rostlina, která změnila podobu pergol, altánů a městských dvorků po celém kontinentu.

Není divu, protože na zahradách mírného klimatu není mnoho rostlin, které dokážou zastavit člověka v půli kroku tak spolehlivě jako vistárie. Když se na jaře rozvinou její květy, vypadá to, jako by se příroda na okamžik nadechla a nechala přes sebe přelít vodopád světla a vůně. Dlouhé hrozny květů visí z pergol a starých zdí jako fialové, bílé nebo růžové závěsy, které se lehce pohupují ve větru, a jejich vůně se mísí s prvními teplými dny. Vistárie je přitom rostlinou s mimořádně dlouhou kulturní stopou: v Číně ji lidé pěstovali po staletí jako symbol přátelství, oddanosti a jarní obnovy, zatímco v Evropě se stala jedním z ikonických prvků romantických zahrad 19. století. V Japonsku byly pěstovány po staletí a staly se součástí poezie, malířství i zahradní architektury. V Evropě jejich mohutné, dřevnaté liány dodnes určují podobu mnoha historických sídel, která patřila k prvním, jež si kdysi exotickou novinku nechala z Orientu přivézt. Rod je botanicky zajímavý i tím, že jeho druhy se liší směrem ovíjení: některé se stáčejí po směru hodinových ručiček, jiné proti, což je jeden z nejspolehlivějších určovacích znaků a některé z nich vykvétají podruhé i v létě.

Wisteria brachybotrys, vistárie vznešená či hedvábná, je japonským druhem vistárie a má tam dlouhou tradici pěstování. Roste přirozeně ve západní části Honšú, na Šikoku a na Kjúšú, obvykle v horských lesích a křovinách v nadmořské výšce kolem 100–900 metrů. Od ostatních druhů ji na první pohled odlišují velké jednotlivé květy, silná vůně a hedvábně ochmýřené mladé výhony a listy, které jí v japonštině vysloužily označení „hedvábná vistárie“. Druh byl vědecky popsán roku 1839 Philippem Franzem von Sieboldem a Josephem Gerhardem Zuccarinim, kteří jej získali během svého působení v Japonsku a zařadili do svého monumentálního díla Flora Japonica. Siebold nechal rostlinu precizně ilustrovat japonským malířem Kawaharou Keigou, což dokládá, že i tento druh měl v jeho sběrech významné místo. Od svého počátku byla dlouho vedena i pod jménem Wisteria venusta, jak ji popsali Rehder a Wilson, kteří tehdy ještě neznali Sieboldovu a Zuccariniho Wisteria brachybotrys z roku 1839. Přestože se W. brachybotrys na Západě nikdy nestala tak rozšířenou jako vistárie čínská nebo japonská, v Japonsku byla vždy ceněna pro svou vůni, pozdní kvetení a jemně ochmýřené výhony, které jí dodávají nezaměnitelný vzhled.