Dívčí kámen

Pokud jste Jihočech z okolí Českých Budějovic a rozhodnete se udělat si výlet na poslední chvíli, protože se zrovna udělalo hezky, cílem většinou bývají místa jako Hluboká, Kleť nebo právě Dívčí Kámen. Jsou, co by kamenem dohodil a všude najdete něco zajímavého. Ale ať už jste místní či nikoli, přijměte naše fotografické pozvání na výlet, třeba jako i tip, kam se můžete zajet podívat při návštěvě jižních Čech.
Auto zaparkujete v Holubově a pak se vydáváte pěkně po svých až k hradu. Cesta není dlouhá, tuším, že necelé 4 km, to zvládnou rodiny i s velmi rozpustilými dětmi :-) Cesta vede po žluté, lesem a přes dvě vody. My jsme se vydali poslední den listopadu, kdy se udělalo opravdu velmi příjemné počasí, i když v přírodě už nebylo mnoho rostlin k focení. I tak se fotit dalo, protože okolní krajina je kouzelná.
Když dojdete na místo, uvítá vás hned několik cedulí najednou. Kromě té, která potvrzuje, že jste v přírodní rezervaci, je tu ještě jedna nazvaná „Zprávy z hradu“. Zde se mimo termínů zásnubních plesů princů a princezen a obeznámení o zvyšování daní pro podanné (jak dnešní!) píše také, že vstup je na vlastní nebezpečí. Je to zřícenina a tak se musí návštěvníci připravit na to, že pokud si zvrtnou kotník nebo snad něco horšího, žádná Bílá paní jim razítko na neschopenku nedá. Není to ale vůbec tak hrozné, jak se může zdát. V celém objektu jsou vyšlapané cestičky a kamenná schodiště do vyšších pater jsou poměrně dobrá. Zábradlí ale s výjimkou nejvyšší rozhledny nečekejte. Poslední opravdu vtipnou ceduli jsme si nechali až na konec, tak se těšte :-).
Dívčí Kámen byl založen v roce 1349 a po asi 150 letech opuštěn. Toto původně hradní sídlo Rožmberků mělo na svou dobu velmi dobrou úroveň, co se týče pohodlí i výhod, mezi které patřila zejména jeho bezpečnost. Je to jediná domácí pevnost, která nebyla NIKDY dobyta, ani husity, kteří vyplenili nedaleký klášter ve Zlaté Koruně. Hlavně díky svému strategickému umístění – na skále, nad soutokem Křemežského potoku a Vltavy.
Pohled na nádvoří dává tušit, o jak mohutnou stavbu se jednalo. Silné zdi ať již hradební nebo jako samotné zdi hradu byly masivní a není tedy divu, že tento objekt dokázal vzdorovat nájezdům i při počtu pouhých 24 obránců.
A o mohutnosti té hradby musím něco vědět. Když nám bylo kolem dvaceti, tak jsme při jednom ještě trochu pubertálním výletě tu hradbu přešli z jednoho konce na druhý. Když se podíváte na její výšku, jistě se vám na jazyk nahrne hned několik nadávek najednou … no jo, byli jsme prostě mladí a nerozumní, ještě že o tom naše mámy nevěděly a hlavně že se nám nic nestalo.
Je sice pravda, že z vrcholu té hradby byl nádherný výhled do kraje, ale ani o ten nemusíte být ochuzeni, aniž byste riskovali své zdraví – na vršku v pravém konci hradby je zpevněná podlaha s lavičkou. Takže si můžete dát na chvilku pauzu nebo udělat pár snímků. Pokud nemáte závratě a pohled do údolí máte rádi, opravdu si přijdete na své.
Tam, kde kdysi zřejmě šlechta měla obývák, je nyní malé pódium a před ním zajímavě z kamene zbudované hlediště. Jistěže se tu nekonají koncerty heavy metalu ani technoparty, ale dobové akce, šermířská vystoupení atp. A hned za zdí, pokud tento trakt nazvaný „horní palác“ obejdete, jste na samém kraji hradu, u hradeb, kde pod vámi je sráz 60 metrů hluboký. A pod ním Vltava. Velikou pochvalu udělujeme těm, kteří vyrobili popisky na hradní cedule. Jsou výstižné, dobře čitelné a vtipné. Zvětšete si přiložený obrázek, abyste si mohli přečíst text právě této, vztahující se k řece pod vámi, až do konce.
Ze stejného místa uvidíte jeden z nejkrásnějších jevů – Dívčí Skálu. Že našimi předky byli Keltové, je informace sice dost diskutovaná, ale řekl bych, že jasná. Co se o nich ví málo, že to byli lidé nejenom velmi zruční, pracovití ale hlavně duchovní. Není divu, že to byli zrovna oni, kdo Dívčí Skálu označili za posvátné místo. Já Kelt již asi nejsem a při pohledu na tento skvost přírody bych udělal totéž.
Výlet byl fajn a co jsme si nezapamatovali z cedulek, našli jsme na webových stránkách hradu , které jsou pěkně udělané a aktuálně spravované. No a slíbil jsem poslední ceduli na závěr, tak tady je. Nejprve jsem hledal provázek, než jsem to pochopil …:-)