Lalokonosec - brouk nepřítel

Jak vypadá a jak poznat, že u vás bydlí (a neplatí nájem)

Dospělý lalokonosec je černý až tmavě hnědý brouk, zhruba centimetr dlouhý. Má zavalité tělo, krátké nohy a typický „nosík“, podle kterého dostal své jméno. Křídla má, ale létání ho moc nezajímá – raději chodí. A na to, jak je tlustý, umí být překvapivě rychlý, hlavně když se ho snažíte chytit. Je to noční tvor. Přes den ho téměř neuvidíte, schovává se v půdě, pod květináči, kameny nebo v mulči. Aktivní je hlavně v teplých nocích, zhruba od soumraku do brzkého rána. Nejčastěji ho poznáte podle stop. Okraje listů jsou nepravidelně vykousané do půlkruhů. Ne díry uprostřed, ne celé ožrané listy – jen ty typické zářezy po obvodu. Jakmile je jednou uvidíte, už je s ničím jiným nespletete.

Jak škodí (a proč je horší, než se zdá)

Lalokonosec škodí dvojím způsobem – a to je důležité pochopit. Dospělí brouci okusují listy. Na první pohled to vypadá jen jako estetický problém. Rostlina ale ztrácí listovou plochu, slábne a při větším výskytu se přestává vzpamatovávat. Mnohem horší jsou ale larvy. Jsou to malí bílí červíci, asi půl centimetru dlouzí, kteří žijí v půdě. Živí se měkkými kořeny a hlavně kořenovými krčky. Když jich je víc, dokážou rostlinu úplně zničit. Často si toho všimnete až ve chvíli, kdy rostlina vadne, i když má dost vody – nebo když za ni vezmete a zůstane vám v ruce.

Kde škodí nejčastěji

Larvy napadají hlavně trvalky – typicky jahody, dlužichy, bergénie, ale i další bylinné rostliny.
Dospělci mají rádi stálezelené keře s tuhými listy – rododendrony, bobkovišně, cesmíny, brsleny apod., ale při přemnožení se pustí i do opadavých keřů s pevnějšími listy, jako jsou svídy, šeříky, velkolisté hortenzie a další. Naopak nechutnají mu listnáče s výraznými vonnými silicemi nebo hořkými látkami jako choísie a ptačí zoby. 

Co s ním? Nestačí postřik?

Kdyby stačilo vzít přípravek a postříkat, tenhle článek bych nepsal. Většina dříve používaných chemických metod je dnes zakázaná – byly vysoce jedovaté, ničily půdu a dostávaly se do spodních vod. Na lalokonosce je potřeba jít chytře a kombinovat více postupů. Níže jsou metody, které jsme dlouhodobě zkoušeli a víme, že fungují.

1. Noční sběr

Nejjednodušší a nejpřímější metoda. Funguje hlavně při menším výskytu. Vezměte čelovku a zavařovací sklenici. Do sklenice nalijte asi tři centimetry levného oleje. Na zahradu vyrazte nejdříve kolem desáté večer, ideálně v teplé noci bez deště ani mrholení. Lalokonosec miluje nejčerstvější listy, takže ho hledejte hlavně na koncích větví s mladými výhony. Je velmi citlivý na otřesy – jakmile se lekne, okamžitě spadne na zem a tam ho už nenajdete. Sklenici proto nastavte pod list a brouka do ní opatrně setřeste. V oleji se brzy přestane hýbat. Po sběru sklenici raději zašroubujte, aby odolnější jedinci nechtěli prchnout. Při menším výskytu je účinnost velmi dobrá. Při větším je to běh na dlouhou trať, protože se brouci líhnou postupně během celé sezóny.

2. Mechanická ochrana

Velmi účinná metoda proti dospělcům. Patky keřů a stromků natřete speciálním lepidlem na hmyz. Brouk se buď chytí, nebo překážku nepřeleze a odejde jinam. Larvy tím nezničíte, ale pokud budete lepidlo pravidelně obnovovat podle návodu, i nově vylíhnutí jedinci se k rostlinám nedostanou. Vyžaduje to důslednost, ale funguje to spolehlivě.

3. Repelentní ochrana

Cílem není lalokonosce zabít, ale znechutit mu pobyt na zahradě. Používají se přírodní přípravky, které škůdce odpuzují nebo pomáhají rostlinám vytvořit si vlastní obranné látky, které broukovi nechutnají nebo páchnou. Osvědčil se nám Hnojík. Dvě polévkové lžíce rozmíchejte v deseti litrech vody v zalévací konvi s růžicí. Navečer rostliny důkladně polijte shora dolů. V následujících osmi hodinách nesmí pršet. Ošetření opakujte každých čtrnáct dní po celou sezónu. Rostliny zesílí a lalokonosec si postupně začne hledat jinou zahradu.

4. Chytrý odchyt pomocí jahodníků

Tohle je metoda, která se osvědčila i ve školkách. Lalokonosec miluje jahodníky (a také bergénie). Využijte toho. Do nevysokých ale širokých plastových květináčů, ideálně alespoň 40 cm v průměru, vysaďte čtyři až pět sazenic jahodníku. Květináče umístěte poblíž keřů, kde lalokonosec škodí, ideálně do polostínu. Jeden květináč obvykle pokryje pět až šest metrů čtverečních zasažené zahradní plochy.
Jakmile lalokonosec ucítí jahodové listy, přestěhuje se do nich i s rodinou a začne tam klást larvy. V této fázi ho nechte být. Klidně celou sezónu. Přes noc bude dál chodit okusovat vaše keře, ale nad ránem se bude vracet do jahodníků.

Zlomový okamžik poznáte snadno. Jakmile začnou být okousané i listy jahodníků a rostliny začnou vadnout, znamená to, že už se neživí „venku“, ale doma. Někdy vezmete za trs jahodníku a zůstane vám v ruce – larvy se už prokousaly celým kořenovým krčkem, jinými slovy heuréka! Jsou tu všichni. To je chvíle, kdy máte lalokonosce v hrsti. Vyčkejte na slunný den, ideálně kolem poledne. To je téměř jistota, že brouci nejsou na nočním vandru. Celý květináč pak buď odvezte hodně daleko na skládku a zlikvidujte, nebo ho vložte do velkého černého pytle, vzduchotěsně zavažte a nechte na slunci klidně až do dalšího jara. Brouci i larvy se udusí.

5. Parazitické hlístice

Fungující, ale náročnější metoda. Dříve likvidovaly pouze larvy, dnes existují i hlístice parazitující na dospělcích. Vyžadují správnou teplotu, vlhko a přesné dodržení návodu. Půda nesmí vyschnout. Pokud se použijí správně, fungují i při silném napadení, ale nejsou vhodné pro každého a stojí dost peněz.

6. Chemický postřik

Neznáme žádný, který by opravdu fungoval. Všechny výše uvedené metody jsme vyzkoušeli a víme, že fungují. Každému bude vyhovovat jiná kombinace. Důležité je začít včas a být důsledný. Lalokonosec není nepřítel na jednu noc, ale dá se zvládnout a vyhrát nad ním.