Neznámý a exotický ptačí zob

Ligustrum, tedy ptačí zob, v tomto ohledu není výjimkou. Možná překvapivě patří do čeledi, kde byste ho nehledali – do olivovníkovitých. Ta je poměrně pestrá: kromě exotických oliv nebo pravého jasmínu sem patří například šeříky nebo jasany. Tentokrát vám chci představit dva neobvyklé a u nás zatím málo pěstované druhy ptačího zobu, kvůli nimž se vydáme na výlet přes půl zeměkoule – do Japonska a do Číny.

Japonský ptačí zob (Ligustrum japonicum) je stálezelený keř nebo nízký strom pocházející ze středního a jižního Japonska a Koreje. Patří mezi ceněné okrasné dřeviny: menší a zakrslé odrůdy se často tvarují do bonsají, zatímco botanický druh z přírody se nechává růst volně do rozsáhlých houštin a lesů, kde slouží jako zelená bariéra i útočiště pro ptáky a zvěř.

Jednou z nejkrásnějších dnes pěstovaných odrůd je Texanum. Poznáte ji podle unikátních listů, které jsou nápadně tučnější a kožovité, svěže zelené, vysoce lesklé a vždy zvlněné. Rub listů je navíc velmi světlý a protože jsou listy na keři vzpřímené, kontrast mezi lícem a rubem je výrazný. Texanum tvoří pěkně stavěné, spíše rozložité keře s atraktivní patrovitou strukturou, což u ptačích zobů není běžné – ty obvykle rostou spíše vzpřímeně. Nikdo dnes spolehlivě neví, odkud tato odrůda pochází, ale předpokládá se, že z Texasu, kam se japonské ptačí zoby dostaly ve druhé polovině 19. století a kde našly ideální podmínky k životu – odtud i její jméno.

Další zajímavou odrůdou japonského druhu je zakrslá Korea Dwarf. Roste pomalu, velmi hustě a kromě spolehlivě stálezeleného olistění vyniká bohatým kvetením. Všechny ptačí zoby sice kvetou, většinou od začátku do konce léta, ale u této zakrslé formy je kvetení soustředěné na menší ploše, takže působí mimořádně bohatě. Květy jsou navíc příjemně vonné.

Z Japonska se nyní přesuneme do Číny, odkud pochází ptačí zob lesklý. I ten je spolehlivě stálezelený, paradoxně však ke svému jménu mívá méně lesklé listy. Jsou kožovité, obvejčité a mladé listy mohou být zbarvené do vínova, jako například u moderní odrůdy Green Screen („Zelená stěna“). Jak už název napovídá, je ideální pro živé ploty a zahradní předěly, protože časem vytváří téměř neproniknutelné houští. Kvete výrazně později, až koncem léta, a pěstuje se nejen jako keř, ale i jako efektní menší strom, který je v době květu doslova obalený květy.

Kromě zelenolistých variant existuje i velmi atraktivní panašovaná odrůda Excelsum Superbum. Na svých cestách po jihu Evropy ji mnohem častěji než jako keř vídám ve formě stromů v městských stromořadích. Můj kamarád zahradník z Marylandu v USA mi navíc potvrdil, že i tam patří mezi oblíbené stálezelené alejové stromy – především díky minimálním nárokům na údržbu a výborné odolnosti vůči letním horkům i sezónnímu suchu.

Čínský ptačí zob má ve své domovině ještě jedno zajímavé specifikum. Slouží jako hostitelský keř pro hmyz Ericerus pela, který na větvích vytváří bohaté voskové povlaky. Ty se na podzim seškrábou, zpracují a vzniká takzvaný bílý vosk, dříve používaný k výrobě svíček i v léčitelství. Tato metoda je stará více než tisíc let a až do začátku 20. století, kdy byl nahrazen uměle vyráběným parafínem, patřil bílý vosk k nejběžnějším voskům vůbec. Profese jeho sběračů a zpracovatelů tak patřila k důležitým řemeslům své doby.

Plody všech druhů ptačích zobů obsahují glykosidy, které jsou mírně jedovaté pro člověka i domácí zvířata. U člověka je výhodou, že se mu to dá vysvětlit, u domácích mazlíčků pak hraje roli fakt, že plody se objevují převážně ve vyšších patrech keře, nejsou snadno dostupné a navíc jim nechutnají. Ze spodních částí keře lze navíc celé plodonosné laty po odkvětu snadno odstříhat.

Oba tyto asijské druhy ptačích zobů lze považovat za moderní keře. Vynikají nízkými nároky na půdu i zálivku a jsou výborně přizpůsobené suchu a teplu. Po výsadbě vyžadují zálivku jen krátce, později si vystačí s občasným deštěm. Pouze během suchých zim je vhodné dopřát jim trochu vláhy navíc. Snášejí kyselou, neutrální i zásaditou půdu, mohou růst i v chudších půdách, nikdy však nesmí stát v mazlavé nebo podmáčené zemině. Mrazuvzdornost máme ověřenou do −20 °C bez poškození a nové odrůdy a selekce, například Green Screen, už zvládly i −23 °C. Další testování pokračuje.