Magnolia virginiana 'ICE CRYSTAL'

Odrůda Ice Crystal je bezesporu fantastickým přírůstkem v rodině viržinských magnólií. V porovnání se základním druhem nese větší květy, které mohou mít rozpětí kolem až 10 cm. Mají smetanově bílou barvu s nádechem béžového odstínu (podle fáze květu) a slastně voní. A co že je na této krásce tak fantastické – je to zatím nejdéle kvetoucí odrůda tohoto druhu, kterou jsme doposud měli. První květy se objevily v červnu a ještě koncem září otevírala poupata, jež se tvoří neustále během celého léta.

Ve volné přírodě se nachází na slunných až polostinných lokalitách, většinou ve velmi vlhké až mokré zemi. Proto se jí v angličtině říká mimo jiné ‚mokřadní magnólie‘, ale mnohem trefnější je ‚sweet bay‘ = ‚sladký záliv‘. Tato magnólie totiž kvete tak voňavými květy, že i jeden květ způsobí pocit, že procházíte kolem obchodu s parfémy. Vůně je sladce ovocná a velmi silná, u nás se jí může rovnat snad jen šeřík. Přesto není vtíravá a v žádném případě laciná jako parfém z tržnice.

Listy jsou z horní strany sytě zelené, lesklé a na rubu sivě zelené až stříbřité. Jsou poměrně velké: 15 až 20 cm dlouhé a baculatě obvejčité (tvar široké elipsy). Přestože se magnólie viržinská řadí mezi polo-opadavé druhy a její listy v jižních státech USA zůstávají na rostlině po celý rok, nejsou kožovité. Jsou o trochu pevnější než na opadavých druzích, ale s tuhými listy, jež známe z magnólie velkokvěté, je nelze srovnávat. Čím severněji se pěstuje, o to více listů během zimy opadne a zjara se objeví nové. Mladé rostliny rostou rychle a s přibývajícím věkem se růst zpomaluje a tvoří se hlavně květy. Roste do výšky kolem 3 až 4 metrů, při výjimečně dobrých podmínkách a větším prostoru na kořeny umí až 5m výšku a asi poloviční šířku.

Viržinská magnólie vypadá jako dělaná pro naše podmínky, neboť kromě mrazů zón 5 a 6 výborně snáší těžkou a jílovitou půdu, která má tendenci zadržovat vodu. Jediné, co je potřeba upravit, je pH, aby nežloutly listy na znamení chlorózy – zem vylepšete rašelinou. Pěstujte ji nejlépe na plném slunci. Mrazuvzdornost rostlin se zralým dřevem byla vyzkoušená jako bezproblémová do -27°C.

Poslední revize 14-10-2016

Magnólie viržinská je málo rozšířený klenot z jihovýchodu USA, jež se stala historicky první magnólií na světě, kterou jako samostatný druh vědecky popsal švédský botanik Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zapsal ji poprvé v roce 1753 jako jednu z 5 druhů, ale pouhé 4 roky později všechny dosavadní nalezené druhy přesněji zařadil a zápis zrevidoval, čímž vznikly 3 základní druhy: m.virginiana, m.tripetala a m.acuminata. Zajímavé je, že tato rostlina se do Evropy dostala již o téměř 50 let dříve, když ji v roce 1678 jiný anglický botanik John Baptist Banister, tou dobou působící v Severní Americe, poslal do Anglie svému příteli, rovněž úspěšnému botanikovi, biskupovi Henrymu Comptonovi, u něhož poprvé vykvetla. Stala se tak první pěstovanou a množenou magnólií v Británii a to ještě v době, kdy magnólie jako druh neexistovala a byla známá pod svým domorodým jménem ‚talauma‘ díky rostlině objevené Charlesem Plumiérem na francouzském ostrově Martinik.