Magnolia virginiana 'Jim Wilson' MOONGLOW

Magnólie viržinská je málo rozšířený klenot z jihovýchodu USA, jež se stala historicky první magnólií na světě, kterou jako samostatný druh vědecky popsal švédský botanik Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zapsal ji poprvé v roce 1753 jako jednu z 5 druhů, ale pouhé 4 roky později všechny dosavadní nalezené druhy přesněji zařadil a zápis zrevidoval, čímž vznikly 3 základní druhy: m.virginiana, m.tripetala a m.acuminata. Zajímavé je, že tato rostlina se do Evropy dostala již o téměř 50 let dříve, když ji v roce 1678 jiný anglický botanik John Baptist Banister, tou dobou působící v Severní Americe, poslal do Anglie svému příteli, rovněž úspěšnému botanikovi, biskupovi Henrymu Comptonovi, u něhož poprvé vykvetla. Stala se tak první pěstovanou a množenou magnólií v Británii a to ještě v době, kdy magnólie jako druh neexistovala a byla známá pod svým domorodým jménem ‚talauma‘ díky rostlině objevené Charlesem Plumiérem na francouzském ostrově Martinik.

Odrůda MOONGLOW, patentovaná jako Jim Wilson v roce 1999 je výsledkem trpělivého šlechtění Earla Cullyho z amerického Jacksonvillu v Illinois. Roku 1976 vysel několik semenáčů a sledoval jejich chování po dalších dvacet let. Pouze 2 z nich prokázaly výrazně odlišné vlastnosti od původního druhu a to zejména ve vzpřímeném a štíhlém, téměř stromovitém habitu s pouze několika vystoupavými centrálními kmeny. Základní druh je spíše rozložitý a keřovitý, kdežto zde je koruna oválná až štíhle vázovitá. Roste velmi rychle, mladé rostliny dokáží narůst až jeden metr za rok. Stříhání není potřeba, sama si tvoří pěkný tvar. Pro zakrácení z důvodu udržení menší velikosti můžete zvolit pozdní řez začátkem léta po hlavní vlně kvetení.

Od konce května se objevují 6-8 cm široké, jednoduché květy krémové barvy (nejsou bílé). Jsou natolik voňavé, že i jeden květ způsobí pocit, že procházíte kolem obchodu s parfémy. Vůně je sladce ovocná a velmi silná, u nás se jí může rovnat snad jen šeřík. Přesto není vtíravá a v žádném případě laciná jako parfém z tržnice. Kvete hojně po celý červen a zakořeněné rostliny sporadicky nakvétají až do září. Ohledně olistění se řadí mezi polo-opadavé, neboť si v naší klimatické zóně (6) zachovává listy přibližně do Vánoc a poté většina opadá v závislosti na síle zimy. Na jaře opět naraší nové. Jsou protáhle obvejčité, středně až tmavě zelené svrchu a světle zelené se stříbřitým ojíněním na rubu a mírně kožovité. V teplejších oblastech jsou neopadavé po celý rok.

Viržinská magnólie vypadá jako dělaná pro naše podmínky, neboť kromě silných mrazů výborně snáší těžkou a jílovitou půdu, která má tendenci zadržovat vodu. Jediné, co je potřeba upravit, je pH, aby nežloutly listy na znamení chlorózy – zem vylepšete rašelinou. V angličtině se jí říká mokřadní magnólie, protože má ráda vyšší stupeň vlhkosti, ale nedoporučujeme sázet větší rostliny do bahna, pokud na to není od mládí zvyklá. Pěstujete ji nejlépe na plném slunci. MOONGLOW již přestála mrazy o síle -36°C, čímž se stala doposud nejodolnější vyzkoušenou viržinskou mangólií vůbec. Snáší ostrý a chladný vítr (i v zimě). Je nejvhodnější pro zóny 5 a 6, ale zvládne i zónu 4 snad jen s menší násadou květů.

Poslední revize 12-02-2017