Elaeagnus x ebbingei 'COMPACTA'

V západní Evropě nazývají hlošiny díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když toto přízvisko platí spíše pro hlošinu úzkolistou s opadavými úzkými listy, který se s úspěchem vysazuje v nehostinných podmínkách jako imitace olivy. Hlošina Ebbingeova vznikla samovolným zkřížením e. macrophylla s velkými, zakulacenými, neopadavými listy a divoce a beztvaře rostoucím e. pungens s užšími listy a mnoha trny. V encyklopedii se dozvíte, že ji objevil roku 1929 holandský botanik Simon Doorenbos (1891-1980) a pojmenoval ji na počest jiného botanika J.W.E. Ebbinge, rovněž z Nizozemí. Mnoho let poté se ale zjistilo, že už roku 1909 vzniklo jméno elaeagnus x submacrophylla, které keři dala švýcarská botanička Camille Servettaz (1870-1947), která tuto mutaci zaregistrovala o více než 20 let dříve. Přesto celý svět doposud zůstává u jména ebbingei.

Compacta je s největší pravděpodobností italská selekce základního druhu stálezelené hlošiny Ebbingeovy a jak už název napovídá, její velkou předností je pěkně ucelený a kompaktní habitus. Netvoří tak dlouhé a tvar keře narušující dlouhé pruty a zůstává pěkný po celý rok i bez stříhání.

Neopadavé listy jsou jako z pohádky Hvězdný prach - mladé jsou stříbřité jako šaty princezny a poseté drobnými tečkami, jako by na ně napadaly třpytky hvězdného prachu. Pomalu dozrávají přes světlounce zelenou až modrozelenou do tmavě zelených, lesklých listů. Jsou oválné, pevné ale měkké a nejsou tučné jako například listy bobkovišní. Druhou parádou je medově žlutohnědá barva vzpřímených větviček.

Květy se objevují na podzim. Jsou bílé s béžovými tečkami, droboučké a jejich množství závisí na tom, jak vydatné bylo léto. Ale i malé množství překrásně a překvapivě silně voní i do dálky, hlavně navečer a za slunečného počasí. Vůně je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je běžná zima, z opylených plodů se vytvoří jedlé plody, které dozrávají zjara – duben až květen. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť je příjemná a připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat, podtržené mají trpce svíravou chuť jako kaki.

Keř roste poměrně rychle - cca 30 až 40 cm za rok a zachovává si pěkný, vzpřímený tvar a hustý habitus. Přesto lze od jara do podzimu kdykoli a kdekoli stříhat. Není náročný na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V regionech se silnějšími mrazy doporučujeme sázet do zimního stínu. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa, přesto je potřeba nenechat jej hlavně během zimy vyschnout. Při výsadbě je užitečné použít půdní mykorrhizu a přípravek na zadržování vody (Plantasorb, Hydrogel apod.). Je odolný min. do -24°C. Pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte.

Poslední revize 07-10-2018.