Magnolia grandiflora 'MONT BLANC'^®

Stálezelené magnólie patří mezi královny kvetoucích stromů. S oblibou vždy říkám, pokud chcete strom s tak nádhernými květy a listy, že si jej budete závidět sami, pořiďte magnólii velkokvětou. Vybíráme pro vás ty nejkrásnější a zároveň nejotužilejší kultivary. Odrůda Mont Blanc^® je senzace z roku 2011, kdy na prestižním veletrhu Salon du Végétal ve Francii získala zlatou medaili v kategorii novinek. Přichází s ní hned tři školky najednou - Pépinières d’ENGANDOU, Pépinières RIPOCHE a Pépinières du VAL D’ERDRE. Jedná se o selekci, jejíž původ nebyl uveden, ale podle růstu, vzhledu i místa vzniku zřejmě pochází z mutace francouzské odrůdy Nannetensis^®, po níž zdědila bujný růst a dost možná někde nalezla i chromozóm Exmouth díky zvlněným listům.

Magnólie velkokvětá Mont Blanc^® se pyšní snad největšími doposud změřenými květy na tomto druhu. Mají průměr 25 až neuvěřitelných 40 cm na starších rostlinách. Jsou smetanově bílé, do široka rozevřené a tak silně voňavé, že jejichž vůně láká krom včel i každého výrobce parfémů. Sladká a hluboká vůně s příměsí citrusů se rozvoní nejvíce v pozdním odpoledni a navečer. Střed zdobí růžové tyčinky, které brzy po rozkvětu opadají. Každý květ vydrží pouze jeden až dva dny, ale vzápětí se otevře další, takže vydrží kvést postupně od června až do září. Čím je rostlina starší a silnější, tím více se zkracuje prodleva mezi kvetením jednotlivých květů.

Neopadavé listy jsou ještě nápadnější zvláštnost této odrůdy. Jsou rovněž velké – 15 až 18 cm dlouhé a 8 až 13 cm široké, kožovité a hlavně výrazně zvlněné a u konce rozšířené jako listy ficusu lyrata. Jejich rub zdobí typický rezavý semiš, který rostlinu chrání před vysoušením zejména v zimě. Mont Blanc^® roste velmi rychle (40-60 cm za rok) a pro bohatý keř můžete mladé rostliny a dále jednou za 3-5 let po celém plášti ostříhat, nejraději koncem dubna. Květy se nachází na vrcholech vyzrálých větví (loňských), proto je možné, že v roce řezu bude kvést méně.

Velkokvětá magnólie je velmi hladová a pro sytou zeleň listů potřebuje kyselou půdu. Zejména po výsadbě potřebuje minimálně 3 roky vydatně hnojit. Vyplatila se nám kombinace mykorhizních hub ke kořenům přímo při výsadbě a pravidelné hnojení organickými hnojivy v období od začátku května až do konce července. Nesnáší podmáčení – těžkou, jílovitou zem, ale vyhovuje jí jíl ve spodních partiích půdního profilu. Výsadbová díra by měla být dostatečně propustná, aby v ní nestála voda, jinak se utopí a shnijí jí kořeny. Pokud máte těžkou zem, pomozte si vyvýšením terénu, jak je popsáno v pokynech k výsadbě. Pěstujte ji na plném slunci, eventuálně zimním stínu a dopřejte jí neustálé vlhko (nikoli mokro), než zakoření, což jí zabere 3 až 4 roky a zalévejte ji i v zimě, pokud nebude mrznout a nebude zmrzlá zem. Předpokládaná mrazuvzdornost min. -23°C.

Poslední revize 26-01-2019