Choisya 'Limo' GOLDFINGERS

S velkým překvapením i nadšením jsme obdrželi zprávy o odolnosti hybridní choísie, jež vznikla křížením širokolisté a choulostivé c. ternata, jež se hojně pěstuje na jihu Evropy a v Anglii, a c.dumosa var. arizonica, což je arizonsko-texaský úzkolistý druh, který je sice rovněž zvyklý na horko, ale umí růst až do nadmořské výšky 1200 m a vykazuje nezvyklé známky odolnosti snad vůči všemu. Hybrid samotný byl pojmenován choisya x dewitteana (na oficiální uznání botanického názvu se ještě čeká). Rodové jméno získala na počest švýcarského botanika Jacuese Denise Choisyho (1799-1859). Křížení provedl Angličan Peter Moore a první odrůdu Aztec Pearl představil v roce 1989.

GOLDFINGERS je žlutolistá odrůda mexického pomerančovníku od původního šlechtitele hybridních choísií Petera Moora z Anglie a použil k tomu odrůdu Sundance a pyl choísie arizonské. Stalo se tak téměř o 15 let dříve, než podobný počin zopakovala anglická školka Hillier s odrůdou Aztec Gold. Evropský patent je platný od roku 1999.

Nese neopadavé, středně tuhé, lesklé listy, velikostí srovnatelné s jedním z rodičů – odrůdou Aztec Pearl. Jsou dlanitě tvarované a rozdělené do 3-7 podlouhlých lístků, které při rozemnutí mají výrazné, kořeněné aroma, ale do vaření je nepoužívejte. Jejich barva je výrazně zlatožlutá na plášti keře a světle zelená až žlutozelené na listech uvnitř keře. Od konce dubna do začátku června vykvétá množství pomerančovníku podobných pětičetných květů ve tvaru hvězdy. Mají žlutý střed a poměrně silně a sladce voní. Vůní i stavbou připomínají květy pomerančovníků, proto se rostlině v angličtině říká Mexický pomerančovník. GOLDFINGERS roste hustě do zploštěle kulovitého, kompaktního, nevelkého keře a svou barvou, která odolává popálení od přímého slunce rozjasní jakékoli tmavě zelené aranžmá.

O silné odolnosti evropským zimám hybridních choísií zřejmě nevěděl ani samotný šlechtitel a přišli na to až holandští pěstitelé po několika nezvykle silných zimách po roce 2010, kdy běžné stálezelené rostliny typu bobkovišní a blýskavek, jež se pěstují i u nás, zaznamenaly silná poškození, tyto zůstaly naprosto netknuté mrazy až do -23°C. Sami jsme vyzkoušeli, že jsou skvěle odolné i zimnímu slunci, které jim nespálí listy a ty tak zůstávají krásné a svěže zelené po celý rok. Staré listy odpadávají až po více letech, takže keř je neustále pěkně hustý a neprůhledný, čehož se začalo využívat při výsadbě nadmíru atraktivně a nezvykle olistěných, nízkých, stálezelených živých plotů.

Choísie se nejlépe pěstuje stejným způsobem jako slunce milující rododendron. Má mělké kořeny a miluje kyselou, dobře odvodněnou, na živiny bohatou půdu. V těžkém jílu a vododržné zemi nepřežije. Vřele doporučujeme vysadit ji s použitím mykorrhizy, což zajistí dobré zakořenění a výživu zejména v prvních měsících po výsadbě, které bývají nejkritičtější. Jakmile po prvním roce dobře zakoření, nemusíte se o ni téměř starat. Protože kvete od poloviny jara, jakýkoli řez provádějte těsně po odkvětu.

Poslední revize 06-08-2020