Camellia japonica 'BENTEN-KAGURA' mrazuvzdorná kamélie
Camellia
Rod Camellia patří k botanicky i kulturně nejvýznamnějším skupinám dřevin východní Asie. Podle pojetí jednotlivých autorů zahrnuje přibližně 100 až 300 druhů stálezelených keřů a stromů s přirozeným výskytem od podhůří Himálaje přes jižní a východní Čínu, Koreu a Japonsko až po Vietnam a Indonésii. Fosilní nálezy listů a semen z třetihor, zejména z území dnešního Japonska a Číny, naznačují, že kamélie byly součástí těchto lesních ekosystémů dávno před příchodem člověka. Vědecké jméno rodu zavedl Carl Linné (1707–1778), který jej pojmenoval na počest brněnského rodáka, jezuitského misionáře a přírodovědce Georga Josepha Kamela (1661–1706). Paradoxem zůstává, že Kamel sám kamélie nikdy nespatřil – jeho jméno bylo použito až in memoriam, přesto se natrvalo spojilo s jedním z nejikoničtějších rodů okrasných i užitkových rostlin.
Zásadním faktem, který nelze u rodu Camellia opomenout, je jeho přímé hospodářské i kulturní využití, soustředěné především na čaj a olej. Camellia sinensis 茶树, pravý čajovník, patří k nejvýznamnějším druhům rodu a stojí u zrodu jednoho z nejstarších a nejrozšířenějších kulturních rituálů lidstva, který po staletí formoval obchodní vztahy, krajinu i každodenní zvyklosti východní Asie i Evropy. Neméně významnou roli však sehrála Camellia oleifera 油茶, pěstovaná po staletí v jižní Číně jako zdroj kvalitního oleje, využívaného jak v kuchyni, tak tradičně i k osvětlení (v olejových lampách), představovala v mnoha regionech základní hospodářskou plodinu. Zatímco čaj se stal symbolem vzdělanosti, obchodu a kulturní výměny, kaméliový olej představoval praktický pilíř každodenního života. Právě studium těchto užitkových druhů otevřelo cestu hlubšímu poznání celého rodu, k němuž významně přispěli badatelé jako Carl Peter Thunberg (1743–1828) v Japonsku či Robert Fortune (1812–1880) při průzkumech čínských oblastí. Camellia tak není pouze rodem okrasných dřevin, ale skupinou rostlin, která po staletí formovala hospodářství, krajinu i životní rytmus milionů lidí.
Nativní areál kamélie japonské, Camellia japonica, v Japonsku známé jako tsubaki 椿, zahrnuje Japonsko, Koreu a části východní Číny, kde byla po staletí pěstována nejen pro krásu květů, ale i jako součást duchovního a estetického světa. Její skutečné poznání v Evropě je neoddělitelně spjato s cestami Carla Petera Thunberga (1743–1828), který ji pozoroval v japonských zahradách v době, kdy byla země pro cizince téměř uzavřená. V Japonsku byla kamélie po generace vysazována u chrámů, svatyní a šlechtických sídel, často jako dědičná rostlina, která přežívala několik lidských generací a stala se tichým svědkem rodinné i duchovní kontinuity. Úcta k ní se promítla i do zvyků a symboliky: její zimní kvetení bylo vnímáno jako projev vytrvalosti a klidné síly v období, kdy většina rostlin odpočívá. Zároveň však způsob, jakým květ kamélie opadá celý, nikoli po jednotlivých plátcích, vyvolával v tradiční japonské kultuře určitou zdrženlivost. Tento náhlý a úplný opad byl někdy symbolicky spojován s náhlým koncem a pomíjivostí, a proto se kamélie v některých historických kontextech objevovala méně často například v prostředí samurajské vrstvy. Přesto zůstala hluboce zakořeněná v každodenním životě, poezii i zahradním umění, kde symbolizovala čistotu, zdrženlivost a krásu bez okázalosti. V Evropě se stala od 18. století objektem sběratelské vášně a symbolem luxusu, zejména v teplejších oblastech Anglie, jako je Cornwall a okolí Londýna, kde se kamélie brzy uplatnily ve šlechtických zahradách a sklenících, než se zjistilo, že je možné je pěstovat i venku. Přesto její původní kulturní význam, založený na tichém soužití s člověkem, zůstává čitelný dodnes v každém starém keři, který kvete u chrámové zdi nebo v zapomenuté zahradě.
Benten-kagura je fascinující sběratelská lahůdka mezi japonskými kaméliemi. Nese bíle až světle žlutě panašované listy, které na první pohled připomínají japonské brsleny či japonský ptačí zob. Květy jsou ještě krásnější – jsou plné, nepravidelně střapaté, sytě růžové s červeným nádechem a nepravidelnými bílými melíry. Každý květ je unikát. Kvete od dubna po dobu 8-10 týdnů dle stáří a množství poupat. Listy jsou neopadavé, nepravidelně vejčité, panašovaný okraj je tenký, střed listu je sivě zelený. Roste středně rychle do nepravidelného keře s mírně přepadavými větvemi. Pro pěkný tvar a hustší habitus ji můžete po odkvětu vytvarovat řezem. Vznikla jako mutace odrůdy Daikagura (z roku 1788) v Japonsku a poprvé byla popsaná roku 1949.
Kamélie je nutno dobře vysadit, a jakmile zakoření, téměř se o ně nemusíte starat. Potřebují kyprou, humózní, kyselou půdu, která nebude zadržovat vodu ale ani vysychat. Vyhovuje jí vřesovištní záhon s rovnoměrnou vlhkostí a dobrou nastýlkou mulčovací kůry (5-10 cm). Nesnáší podmáčení – těžkou, jílovitou zem – ale vyhovuje jim jíl ve spodních partiích půdního profilu. Výsadbovou díru dělejte vždy spíše mělčí a zejména do stran doplňte směs kvalitního substrátu promíchaného 1:1 s prosátou zemí z vykopané díry. Vřele doporučujeme použít k výsadbě mykorhizní houby pro kyselomilné rostliny. Pokud máte těžkou zem, pomozte si vyvýšením terénu, jak je popsáno v pokynech k výsadbě. Hnojení je důležité minimálně po odkvětu, popřípadě každý měsíc až do konce léta (ale při použití mykorhizy se nehnojí).
Velmi důležité je umístění - v přírodě kamélie nejlépe prosperují v polostínu, kde mají ideální mikroklima bez velkých teplotních i vlhkostních výkyvů, nejčastěji pod stromy s vysokými korunami, a kde je netrápí vítr. V zahradě je dobré místo za domem, kam nedosvítí ostré zimní a jarní slunce, ani keř nevysuší zimní fičák nebo paprsky horkého letního poledne. Popřípadě na neosluněnou stranu před vysokým živým plotem s korunami vyšších stromů poblíž, které nabídnou alespoň rozptýlený stín v létě. A pokud si vybavujete kamélie z jižních států, jež rostou na plném slunci a jsou pěkné, vzpomeňte si na tamní o mnoho vyšší vzdušnou vlhkost, díky které horké slunce snesou. Nesnáší přesazování, tak si dobře rozmyslete, kam ji dáte a už ji tam nechte. Než zakoření, což jí zabere 2 až 3 roky, zalévejte ji i v zimě, pokud nebude mrznout a nebude zmrzlá zem. A buďte si jistí, že za tuto péči se vám spolehlivě odvděčí tak krásným a bohatě kvetoucím keřem nebo malým stromkem, že jich budete chtít mít čím dál víc! Doporučovaná mrazuvzdornost do cca -21 °C.
Poslední revize 02-02-2021
