Viburnum tinus 'Loren' LISAROSE^®

Kalina modroplodá pochází ze Středozemí, a to jak z jeho euroasijského pobřeží (od Pyrenejí po Turecko), tak i ze severních zemí Afriky (Maroko, Alžír, Tunis, Libye) a samozřejmě je doma i na přilehlých ostrovech (Kanárské o., Baleáry atd.). Jedná se o užitečnou stálezelenou rostlinu, která výborně zvládá sucho, horko a absolutní zanedbání – roste sama od sebe a svou zelenou hmotou, která na rozdíl od mnoha jiných rostlin typických pro vyprahlé klima, není ostnitá nebo jinak nepříjemná, nabízí svěžest i tam, kde již máloco roste. Jedná se o dřevnatý keř často označovaný za choulostivý v podmínkách středoevropského klimatu, ale ono je to trochu jinak. Nejprve se ale podívejme na její odrůdy.

Kalina modroplodá LISAROSE^® je efektní odrůda, kterou vyšlechtili Dominique Renvoisé a Gèrard Long z Francie roku 2005. Jedná se o křížence nepojmenovaných selekcí a výsledkem je rostlina s růžovějšími poupaty i květy. Získané patenty: PP22816 (USA – 2012) a EU 26621 (Evropa – 2008).

LISAROSE^® je kompaktní a hustý, stálezelený keř, jehož neopadavé listy jsou lesklejší než na většině ostatních odrůd kaliny modroplodé. Jsou neopadavé, mírně kožovité, 6-7 cm dlouhé a 3-4 cm široké, středně až tmavě zelené, vejčitě oválné s oblou špičkou. Jejich barva přetrvává svěže zelená až do zimy, kdy na osluněných místech mohou za silně mrazivého počasí stáhnout chlorofyl (zelené barvivo) do kořenů a ukázat červenohnědé odstíny. Větvičky jsou světle zelené, jemně plstnaté a na podzim a v zimě se zbarvují do vínově červené.

LISAROSE^® již koncem srpna tvoří záplavu růžově nachových poupat, ze kterých se otevřou vrcholíky drobných květů, jež jsou zprvu bílé, ale s nadcházejícím chladnějším počasím nabírají růžový odstín. V zemích s mírnými zimami kvete spolehlivě až do března. Květy výborně odolávají prvním lehkým mrazům, což určitě potěší každé oko, když třeba v prosince ve spící zahradě uvidíte keř plný květů. Po květech (nezmrznou-li) následují drobné, modře ojíněné, nejedlé ale nejedovaté plody.

Je ceněná pros svůj kompaktní habitus a tvoří husté, dokonale neprostupné keře, jejichž výška se liší dle lokality – v teplejších regionech zóny 7 a výše umí vyrůst až dvoumetrové výšky, ale v chladnějších regionech očekávejte přibližně metr a půl. Pěstuje se jako efektní doplněk stálezelených keřů s většími listy v kombinovaných záhonech a je často používaná i jako plotová rostlina do neformálních zelených stěn, zahradních předělů a lemů kolem cestiček a silnic. Tvarovací řez nevyžaduje, ale můžete ji jakkoli stříhat, nejraději zjara po odkvětu.

Nyní se podíváme na otužilost této kaliny v souvislosti s možnými způsoby pěstování, protože ji máme v zahradě již od roku 2004 a přežila všechno včetně hrůzné zimy 2006/2007 (-27 °C), kdy omrzla až k zemi, odkud opět vyrašila. Listy jsou choulostivé na silný mráz (pod -17 °C) jen v kombinaci s přímým zimním sluncem. Tomu se vyhnete, pokud ji zasadíte na místo chráněné před sluncem a ideálně do zápoje s jinými keři, kde bude chráněná z více stran. I když to neuděláte, to nejhorší, co se může stát, je poškození horní části větví, které na jaře ostříháte a necháte keř znovu narašit. Obráží bujně a spolehlivě, protože její kořenová mrazuvzdornost sahá až k cca -27 °C. Takže v chladných regionech ji můžete pěstovat jako trvalku, která při poškození větví bude rašit ze spodní, nepoškozené báze či z kořenů a bude tvořit malé a vždy extrémně husté keříky.

Kalina modroplodá u nás netrpí na choroby ani škůdce. Má ráda živnou půdu, na pH není přímo závislá, ale kyselejší půda zajistí sytější barvu listů. Zem musí být propustná (nesnáší podmáčení) a nevyžaduje zálivku před zimou jako mnoho ostatních tučnolistých stálezelených keřů. Určitě ji na zimu dobře zamulčujte, malé rostliny můžete při zemi zakrýt chvojím.

Poslední revize 31-01-2021