.jpg)
Brunnera macrophylla 'ALEXANDER'S GREAT' pomněnkovec velkolistý
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Brunnera
Rod Brunnera patří do čeledi brutnákovitých a zahrnuje pouhé tři druhy, které se přirozeně vyskytují v oblasti Kavkazu, severního Turecka, severního Íránu a okrajově ve východní Evropě. Botanici jej dlouho zaměňovali s rody Anchusa a Myosotis, protože drobné jarní květy připomínají pomněnku a listy některých druhů se tvarem blíží příbuzným druhům brutnákovitých. Teprve v 19. století se rod ustálil díky práci švýcarského botanika Samuele Brunnera (1790–1844), po němž nese jméno. Brunnery jsou typické svou schopností růst v chladných, vlhkých lesích a vytvářet trsy listů, které se staly základem moderních okrasných kultivarů. Fosilní záznamy rodu nejsou doloženy, ale historické herbáře ukazují, že rostliny byly sbírány již v raných expedicích na Kavkaz, kde se staly oblíbeným objektem botanických cestovatelů. Rod je dnes ceněn pro svou dlouhověkost, odolnost, výrazné listy i bohaté kvetení.
Brunnera macrophylla, pomněnkovec velkolistý, pochází z kavkazských lesů, kde se po jarním tání objevuje jako jeden z prvních zelených signálů roku. V Evropě se začala pěstovat v 19. století jako odolnější alternativa pomněnky, protože její květy mají podobnou něžnou modř, ale rostlina lépe snáší chlad a vlhko. V zahradách si získala pověst spolehlivé trvalky, která se rok co rok vrací bez okázalosti, ale s jistotou, jakou mají jen rostliny dokonale přizpůsobené svému prostředí. Je vyhledávaná pro časné jarní kvetení, nenáročnost a schopnost vytvářet klidné, stinné kouty, které působí téměř lesně. V Rusku a Gruzii se tradičně vysazovala u domů jako rostlina, která „otevírá sezónu“ a přináší první barvu po dlouhé zimě. V moderním zahradnictví se stala základem mnoha kultivarů, protože její listy nabízejí prostor pro šlechtitelskou hru se stříbrnými kresbami, velikostí i tvarem.
Vtip tohoto pomněnkovce spočívá v kombinaci jeho původu, pojmenování i vzhledu. Protože pojmenovat velkolistou trvalku nalezenou v Bělorusku Alexandr Veliký je prostě trefa do černého. Nebo spíš do velikého. Pomněnkovec Alexander’s Great je bezesporu mamut mezi staršími odrůdami, i když pravdou je, že novější kultivary už mu šlapou na paty. Jeho listy působí jako stříbrné štíty – obrovské, srdčité, pevné a překryté hustým bílostříbrným závojem, který ale nechává vystoupit poměrně nápadné, tmavě zelené žilkování. Efekt je mnohem plošší a celistvější než u Jack Frost, kde žilky tvoří jemnou krajku; a oproti Sea Heart nebo Silver Heart má Alexander’s Great kontrastnější kresbu. Tak trochu jako hosta převlečená za pomněnkovec, který je z celé známé skupiny pomněnkovců zřejmě nejexpanzivnější, nejdominantnější a vizuálně nejodvážnější.
Stejně důležitou parádou jako listy jsou květy pomněnkovců. Objevují se zjara (v dubnu) na tenkých stoncích, které dosahují výšky asi 30–40 cm a zakončují je jemné, vrcholové laty složené z tak nebesky modrých květů, až se srdce chvěje. Kvetou dlouho, často 6–8 týdnů, a po odkvětu je vhodné stonky odřezat, aby zasychající části nehyzdily trs. Habitus je nízký, ale široký, běžně kolem 15 až 20 cm na výšku a 35 až 40 cm na šířku, ale rozrůstá se pomalu, protože brunnery obecně přidávají nové listy a trsy jen velmi pozvolna.
Rostlinu objevil Alexander Zuikevich v soukromé zahradě poblíž Minsku v Bělorusku, takže odkaz na Alexandra Velikého je tím pádem ještě vtipnější. Jednalo se o náhodného semenáče s neznámými rodiči, který byl později dovezen do amerického Canby v Oregonu, kde byl stabilizován a množen. A není to náhoda, protože v Canby sídlí jedna z nejvěhlasnějších šlechtitelských stanic Terra Nova Nurseries, mimochodem má oblíbená, která doslova tvrdí: „Jakmile jsme uviděli fotku Alexandra s jeho objevem, nebylo nám pomoci.“ A vydali se mu pomoci ji stabilizovat, množit a nabízet světu. Patent č. PP25789 byl udělen v roce 2015. Rostlina následně získala ocenění „Too Good to Wait Performer“ (tedy rostlina tak dobrá, že se na ni nedá čekat) v pokusech Colorado State University v roce 2015, titul „Top Performer“ (špičkový výkon) pro sezónu 2016 a také ocenění „Top Performer Perennial 2016“ (nejlépe hodnocená trvalka roku 2016) téže univerzity.
Poslední revize 30-08-2026
Brunnera macrophylla je trvalka, která v zahradě funguje téměř spolehlivě sama, pokud dostane to, co má ráda od přírody: chladnější polostín, vlhkou, humózní půdu a klidné místo bez prudkého větru. Nejlépe prospívá pod listnatými stromy nebo na severních stranách budov, kde má světlo rozptýlené a půda nevysychá, ale je pravda, že celkem dobře snáší občasná sucha než například hosty. Botanický druh a většina odrůd nesnáší úpal, ale některé novější odrůdy zvládají i plné slunce. Během dlouhého letního sucha její široké listy rychle vadnou; v horkých létech je proto nutná kontrola zálivky. Půda by měla být mírně kyselá až neutrální, bohatá na organickou hmotu a stále mírně vlhká. Hnojení stačí jednou na jaře lehkým kompostem nebo jemným organickým hnojivem, silná dávka minerálních hnojiv jí nesvědčí. Stříhání není nutné, pouze po odkvětu je vhodné odstranit květní stonky a na konci léta případně zlikvidovat poškozené listy, aby rostlina zůstala čistá. V nádobách se jí daří jen krátkodobě, protože vyžaduje stabilní vlhkost a chladnější kořenový prostor. Mrazuvzdornost je vysoká, rostlina běžně přežívá zimy kolem -40 °C a není jedovatá. Listy jsou hrubé a dokážou pořezat – při práci s rostlinou jsou doporučené rukavice.
