Chaenomeles speciosa 'EXIMIA' kdoulovec ozdobný
Chaenomeles
Rod Chaenomeles tvoří tři až čtyři druhy opadavých keřů z čeledi růžovitých, původem z východní Asie. Botanicky je charakterizují krátké trnité větévky, lesklé listy a nápadné květy, které se objevují velmi brzy na jaře, často ještě před olistěním. Rod popsal Carl Peter Thunberg (1743–1828), který jej oddělil od rodu Cydonia na základě rozdílů v květech i plodech. Plody chaenomeles připomínají malé, tvrdé kdoule s vysokým obsahem pektinu a výraznou vůní, což je jeden z důvodů, proč se rod v přírodě i zahradách snadno rozpoznává.
V Číně mají kdoulovce dlouhou tradici pěstování a objevují se v klasických zahradách jako symbol vytrvalosti a jarní obnovy. Jejich plody se využívají k výrobě sirupů, čajů a léčivých odvarů a rostliny se často vysazují v kompozicích se švestkami a borovicemi. V Japonsku je jejich kulturní význam ještě výraznější: patří k nejoblíbenějším jarním dřevinám a jejich rané kvetení se stalo součástí tradičního výtvarného jazyka. Objevují se na malbách, keramice, textilu i běžných domácích předmětech a patří k nejčastějším bonsajovým dřevinám díky schopnosti bohatě kvést i na starém dřevě a protože jejich nápadné květy mají ideálně velikost při miniaturizaci. V Evropě se kdoulovce staly oblíbenými díky své odolnosti, schopnosti kvést v době, kdy je zahrada ještě v zimním spánku, a také díky tomu, že dobře tvoří husté, neproniknutelné živé ploty.
Chaenomeles speciosa, kdoulovec ozdobný, pochází z Číny, kde roste na slunných svazích, v křovinách a na okrajích lesů. Do Evropy se dostal v 19. století díky botanickým expedicím, zejména sběrům Roberta Fortunea (1812–1880), a brzy se stal ceněným okrasným druhem. Popis druhu publikoval Étienne Pierre Ventenat (1757–1808). V zahradách mírného pásma se kdoulovec nádherný ujal jako jeden z nejraněji kvetoucích keřů, který dokáže rozsvítit zahradu už v březnu. Díky své odolnosti, dlouhověkosti a výraznému jarnímu efektu se stal stálicí venkovských zahrad i městských výsadeb.
Eximia je již léty prověřená odrůda kdoulovce ze Švýcarska, kde ji roku 1886 představil její šlechtitel Otto Froebel. Nese středně velké, téměř zvonkovitě tvarované květy lososově růžové barvy. Otevírají se brzy na jaře s příchodem teplejšího počasí, většinou od poloviny dubna, ale pokud je teplý konec zimy, můžete již v březnu vidět otevřená poupata. Kvetou poměrně dlouho, ještě v květnu bývají keře plně rozkvetlé. Přesto je zřejmě nejmalebnější pohled na holé větvičky bez listů poseté kulatými poupátky, jež postupně bobtnají, než otevřou své nádherné, něžné květy se středem plným nápadných tyčinek. Listy jsou podlouhle elipčité, sytě zelené a velmi lesklé. Roste středně rychle do hustého a vcelku kompaktního, vzpřímeného keře o výšce kolem dvou metrů.
Kdoulovce rostou spolehlivě téměř v jakékoli zahradní půdě, pokud není silně vápenitá. V zásadité zemině trpí chlorózami a jejich růst se zpomaluje, proto je nejlepší lehká, humózní půda s neutrální až mírně kyselou reakcí. Po výsadbě potřebují rovnoměrnou vláhu, ale jakmile zakoření, jsou překvapivě odolné vůči suchu a obejdou se bez pravidelného zalévání. Nejlépe prospívají na plném slunci, kde bohatě kvetou a dobře vyzrávají jejich letorosty. Pro udržení pěkného, kompaktního keře je zásadní každoroční řez. Provádí se po odkvětu, kdy lze jednoleté výhony zkrátit o 30 až 80 procent, aby se podpořilo větvení a tvorba květů na příští rok. Dlouhé, nepevné nebo nevhodně rostoucí větve je možné odstranit celé až u země, čímž se keř provzdušní a zvýrazní se jeho pevná kostra. Kdoulovce dobře snášejí i hlubší zmlazení, pokud je prováděno postupně. Díky své odolnosti je lze pěstovat i ve venkovních nádobách, kde však potřebují pravidelnější zálivku a chráněné stanoviště. Mrazuvzdornost druhu je velmi vysoká, spolehlivě snáší teploty kolem -29 °C.
Poslední revize 14-05-2019; 23-04-2026
