Cornus kousa 'SCHMETTERLING' svída japonská
Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
Schmetterling je evropskou odrůdou japonského dřínu. K jeho hlavním rysům ve srovnání s ostatními odrůdami patří bujný a převážně vzpřímený růst. Nerozkládá větve tolik do stran jako ostatní japonské i květnaté dříny. Teprve v dospělosti začínají přirůstat boční větve a rostlina tak nabývá na šířce.
Jeho květy, či přesněji barevné listeny, mají krémově bílou barvu a na dobře zakořeněných rostlinách vykvétají v hojném počtu každým rokem. Listeny jsou 4, v průměru mají cca 7-10 cm a vyrůstají kolem drobné hlavičky s ještě drobnějšími, pravými květy, ze kterých na konci léta rostliny vytvoří plody. Jsou jedlé, ale v případě této odrůdy nikterak chuťově význačné. Japonské dříny na rozdíl od dřínů květnatých kvetou až na začátku léta (v červnu), když je již keř plně olistěný. Listy jsou středně zelené, široce vejčité a mírně svěšené. Na podzim nabízejí spolehlivou show okázalých barev, když se zbarví do ohnivě až karmínově červené a sytě vínové.
Dříny mají rády velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na plné slunce. Pokvetou bohatěji a budou hustší a zdravější. Doporučujeme používat hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Plně mrazuvzdorné do cca -29°C.
Poslední revize 16-12-2008.
