Cornus kousa 'Schmred' HEART THROB® svída japonská
Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
HEART THROB® je novější odrůdou japonského dřínu, patentovaného v roce 1995 Jamesem Schmidtem z Oregonu v USA. Jeho hlavní atrakcí jsou barevné listeny, které se plně rozvinou ke konci jara a mají (podle věku a stanoviště) narůžovělou až sytě růžově červenou barvu. Jsou 4 a mohou mít až 10 cm v průměru a protože se jedná o barevné listy a nikoli okvětní plátky, doba „kvetení“ je velmi dlouhá – až 8 týdnů. Opravdové květy jsou uprostřed, jsou droboučké, nevýrazné a shromážděné do kuličky. Po opylení se z nich na konci léta a začátku podzimu tvoří atraktivní, jedlé, i když nepříliš chutné plody.
Pro barevné japonské dříny je běžné, že čerstvě přesazené rostliny mohou první a druhý rok po výsadbě nést velice světlé květy (listeny) a je pouze otázkou času a dobrého zakořenění, než se začnou vybarvovat do sytějších odstínů.
Listy jsou tmavě zelené, podlouhle vejčité a přišpičatělé, nepravidelně zvlněné. Většinou jsou mírně svěšené jako například listy na hrušních. Na podzim nabízejí spolehlivou show okázalých barev, když se zbarví do ohnivě až karmínově červené a sytě vínové.
Dříny mají rádi velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na místo, kde alespoň půl dne budou na plném slunci. Pokvetou bohatěji v sytějších barvách a budou hustší a zdravější. Doporučujeme používat hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Plně mrazuvzdorné do cca -29°C.
Poslední revize 29-09-2009.
