Cupressus sempervirens 'GARDA' cypřiš stálezelený, toskánský cypřiš
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cupressus
Celý rod Cupressus je jako starobylý svědek dějin Země. Patří do čeledi cypřišovitých a zahrnuje asi 25 druhů rozšířených od Severní Ameriky přes Středomoří až po Asii. Fosilní nálezy dokazují jeho existenci už v třetihorách, tedy desítky milionů let před příchodem člověka. První botanický popis cypřišů pochází z antických dob, ale vědecky jej pojmenoval Carl Linné v 18. století. Oblíbený Cypřiš stálezelený je neopadavý strom rozšířený zejména ve východním Středomoří, ale jeho přesný původ se ani v době supermoderní botaniky nepodařilo vypátrat. Jedná se o velmi dlouhověký strom, stáří nejstaršího evidovaného jedince z Íránu nazvaného Sarv-e-Abarkooh se odhaduje na 4000 let. Tento neopadavý jehličnan hustého habitu nabízí ve své přirozené formě spíše vejčitou formu. Až s rozkvětem okrasného zahradničení se selektovaly sloupovité, štíhlejší formy, jež se staly typickou dominantou některých krajin, odtud jeho alternativní jméno toskánský cypřiš, neboť jakýkoli výjev toskánského venkova bez štíhlého cypřiše není úplný. Navíc – jeho dřevo je odolné a vonné, využívalo se na stavbu lodí i nábytku.
Cypřiš stálezelený ale najdete ve všech zemích kolem Středozemního moře. V blízkovýchodních zemích je cypřiš odedávna stromem zahrad a posvátných míst. V Persii se stal symbolem nesmrtelnosti a vznešenosti – jeho štíhlá silueta zdobí perské miniatury, koberce i keramiku. V tradičních íránských zahradách, zapsaných na seznam UNESCO, tvoří cypřiše osu kompozice, která má připomínat ráj. V islámském umění se objevuje jako znak věčného života, protože nikdy neztrácí své jehlice. Stejně tak v antickém Řecku a Římě byl spojován s kultem mrtvých, proto jej najdeme na starých nekropolích. Jeho obraz se táhne dějinami – od perských básníků, kteří jej opěvovali jako „strom svobody“, až po evropské malíře. V renesančních krajinách rámuje toskánské horizonty, v dílech Van Gogha se stává dramatickým symbolem života a smrti. Cypřiš tedy není jen dekorací, ale kulturním fenoménem, který spojuje Východ a Západ v jedné zelené linii trvající tisíce let.
Garda je selektovaná forma toskánského cypřiše nalezená v oblasti italského jezera Lago di Garda. Přirozeně tvoří štíhlé, stálezelené sloupy, jehož hustě kladené větve jsou poseté tmavě zelenými, šupinatými jehlicemi, které ani v zimě neztrácí barvu. Větve jsou kratší a pevně přisedlé ke kmeni, čímž netrpí na vylamování pod tíhou těžkého sněhu. Tvoří malé množství nevelkých, 3-4 cm dlouhých, samičích šištic, které mají specifickou vůni a strom nevysilují.
Díky obzvláště štíhlé formě se cypřiš Garda hodí do středomořsky laděných aranžmá pro navození letní atmosféry a výborně vypadá buď vysazený ve třech kusech vedle sebe, nebo v trojkombinaci opačně tvarovaných keřů: štíhlý + plochý + kulatý.
Cypřiš stálezelený se v Evropě přirozeně nachází na tzv. makiích (macchia) – středozemní tvrdolistý les, kde se považuje za nepůvodní, ale díky svým nárokům snadno přizpůsobený. Jedná se o vesměs stálezelené porosty suchých až horkem vyprahlých plání a hlavně skal s minimem kvalitní půdy a omezeným přísunem vláhy. Dokáže si vytvořit hluboké kořeny mezi kameny, kde hledá živiny a trochu podzemní vody a umí načerpat množství vzdušné vlhkosti (zejména v noci a nad ránem) díky velké listové ploše. Pokud mu podobné podmínky vytvoříme i u nás, bude spokojený.
Poslední revize 28-02-2023
Cypřiš stálezelený poroste pouze v dobře odvodněné půdě – ideálně suché až mírně vlhké, s přednostně alkalickou nebo neutrální reakcí, nesnáší trvale zamokřená stanoviště. Vyžaduje plné slunce; při jeho nedostatku začne na zastíněných partiích řídnout. Je přirozeně úzký, ale lze jej lehce tvarovat či krátit – nejlépe koncem zimy po odeznění mrazů, případně v polovině léta. Nikdy neřežte do starého dřeva bez jehličí, protože neobrazí. Při výsadbě vzrostlých exemplářů nebo těch s menším kořenovým balem použijte šikmé kůly jako oporu na první 2–3 roky, aby jej vítr nevyvrátil, než zakoření. Zálivku omezte jen na nezbytně nutnou dobu po výsadbě; později zalévejte pouze při dlouhém suchu. Hnojení není nutné, případně pouze k dovyživení slabších rostlin, ideálně pomalu rozpustnými hnojivy pro jehličnany na jaře. Je odolný vůči chorobám i škůdcům a dlouhověký. V nádobách jej lze pěstovat jen jako přenosná rostlina ve velkých nádobách s perfektní drenáží do doby, než přeroste. Zatím byl vyzkoušen v teplejších oblastí Česka v teplých nížinách (Praha až Mělnicko), jižní Moravy a jižního Slovenska, kde je bezproblémový při teplotách do –18 °C při dobrém zamulčování během silnějších zim. Ale nadšení pěstitelé již hlásí i silnější odolnost, kterou právě ověřujeme.
