Home > Katalog > Delosperma sutherlandii
1792_1.jpeg
Ilustrační foto.

Delosperma sutherlandii kosmatec Sutherlandův

vzrůst
nízký nebo půdopokryvný
běžná výška
0,05-0,1m
běžná šířka
0,2-0,6m
kategorie list
listnatý opadavý
barva listů
zelená
kategorie květ
nápadné květy
barva květů
různobarevné: lila až fialová až purpurová
doba kvetení
červen-září
nároky na slunce
slunce
nároky na půdu
neutrální
nároky na vlhkost půdy
suchá a velmi propustná (výborná drenáž)
USDA zóna (nejnižší)
6   (do -23°C)
kód zimní ochrany
 
pro zóny 5+6
Kód zimní ochrany zóna 5+6
pro zónu 7
Kód zimní ochrany zóna 7
zařazena do kategorií

Delosperma

Kosmatec (Delosperma) je rod nízkých, vytrvalých sukulentních rostlin z čeledi kosmatcovitých (Aizoaceae), pocházející převážně z horských a polopouštních oblastí jižní Afriky, kde roste na kamenitých svazích, v puklinách skal a na místech, kde voda mizí dřív, než se stačí vsáknout. Rod byl popsán na počátku 20. století britským botanikem Nicholasem Edwardem Brownem (1849–1934), který si všiml drobných, třpytivých buněk na povrchu listů – právě ty daly kosmatcům jejich jméno, odvozené z řeckého delos (zřetelný) a sperma (zrno). Typickým znakem delosperm jsou masité, neopadavé listy schopné dlouhodobě zadržovat vodu a přísně plazivý růst, díky němuž vytvářejí nízké, husté koberce. V době květu se tyto nenápadné polštáře promění v záplavu sedmikráskovitých květů, které se otevírají jen za plného slunce a patří k nejvděčnějším ozdobám suchých, výhřevných stanovišť.

Kosmatec Sutherlandův byl poprvé popsán v 19. století britským botanikem Josephem Daltonem Hookerem (1817–1911) a do rodu Delosperma byl přeřazen až v roce 1926, kdy Nicholas Edward Brown druh taxonomicky ucelil a zpřesnil jeho zařazení. Pochází z travnatých a horských oblastí jižní Afriky, především z území dnešní Jihoafrické republiky, zejména z oblasti bývalého Transvaalu. Roste přirozeně v otevřených, slunných polohách, často v travnatých společenstvech a na kamenitých svazích s dobře odvodněnou půdou. Stanoviště se vyznačují výraznými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí a střídáním suchých a vlhčích období, což se odráží v dobré přizpůsobivosti druhu a jeho spolehlivém kvetení. Druhové jméno sutherlandii připomíná Alexandra Sutherlanda, britského sběratele rostlin působícího v jižní Africe v 19. století, jehož terénní sběry významně přispěly k poznání místní flóry.

Popis rostliny

Botanický druh kosmatce Sutherlandova vytváří nízké, volně větvené polokeříky s vystoupavými až mírně rozložitými výhony, které se postupně rozrůstají do širších trsů. Listy jsou typicky sukulentní – takové, jaké byste čekali v jižanském klimatu na sluncem rozpálených kamenech a podél dlážděných pěšinek přímořských dovolenkových resortů: masité a na první pohled plné vody. Jsou šedozelené, válcovité až mírně zploštělé, na povrchu jemně ochlupené, zejména na okrajích a špičkách, což je jeden z rozlišovacích znaků tohoto druhu. Pubescence listů omezuje výpar a chrání pletiva před intenzivním slunečním zářením i výkyvy teplot. Rostlina si udržuje kompaktní a svěží vzhled po většinu vegetační sezóny a působí přirozeně i mimo období kvetení.

Kvetení je důvod, proč se kosmatce pěstují a proč právě tam, kde je slunce až nadbytek. Květy se objevují od pozdního jara a při příznivých podmínkách pokračují po dlouhou část léta. Mají tvar velkých sedmikrásek, jsou nápadné, v případě základního druhu bývají barevně proměnlivé a nabízejí odstíny od lila fialové až do sytě purpurové, s kontrastními bílými tyčinkami a žlutými prašníky. Šlechtěné a selektované odrůdy pak mají jednotné barvy. Otevírají se pouze za slunečného počasí a při zatažené obloze a večer se zavírají. V našich podmínkách je skvělou volbou pro osluněné skalky, kamenné stráně nebo suché zídky. Díky dlouhému a bohatému kvetení je kosmatec Sutherlandův považován za jeden z nejatraktivnějších druhů celého rodu, vhodný jak pro sbírkové výsadby, tak pro běžné zahradní použití.

Pěstební nároky a péče

Kosmatec Sutherlandův vyžaduje plné slunce a velmi dobře propustnou půdu, ideálně s vysokým podílem minerální složky – v těžkých půdách a běžných záhonech s jílovitou složkou fungovat nebude. Nejlépe prospívá na suchých, otevřených stanovištích, kde si zachovává kompaktní růst a bohaté kvetení. Zálivku snáší pouze omezenou, především po výsadbě nebo při dlouhodobém suchu; trvalé přemokření je nevhodné, zejména v zimním období. Při suchém stanovišti vykazuje dobrou mrazuvzdornost, přibližně do -20 °C, přičemž klíčovým faktorem úspěšného přezimování je ochrana před zimní vlhkostí. Rostlina je stálezelená, netoxická a při vhodných podmínkách dlouhověká, vhodná i do zahrad s nízkými nároky na údržbu.

Poslední revize 30-01-2013; 15-02-2026

VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
RYCHLÝ NÁHLED CEN A VELIKOSTÍ
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
×
Produkt byl přidán do košíku