Echinacea purpurea 'GREEN JEWEL'® třapatkovka nachová
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Echinacea
Rod Echinacea, třapatkovka, zahrnuje devět uznávaných druhů vytrvalých rostlin prérií a otevřených stanovišť Severní Ameriky, kde se jejich předkové vyvíjeli po miliony let. Fosilní pyl příbuzných hvězdnicovitých rostlin se našel v usazeninách starých desítky milionů let, což ukazuje, že linie, z níž se třapatkovky vyvinuly, byla na americkém kontinentu doma dávno před příchodem člověka. Jméno rodu pochází z řeckého echinos – ježek, a odkazuje na pichlavý kužel květního úboru, který je pro všechny druhy typický. Botanicky rod popsal německý botanik Konrad Mönch (1744–1805) na základě herbářového materiálu, který do Evropy doputoval díky misionářům a přírodovědcům z amerických výprav koncem 18. století. Už tehdy si botanici všimli, že jednotlivé druhy se liší nejen barvou květů, ale i tvarem jazykovitých kvítků, výškou a ekologickými nároky, což později vedlo k taxonomickým debatám o hranicích mezi E. pallida, E. angustifolia a E. purpurea. Rod se stal známým nejen díky své kráse, ale i díky tradičnímu využití původními obyvateli Ameriky, kteří třapatkovku používali při bolestech, zánětech, po hadím uštknutí i proti vzteklině. Do Evropy se dostala na přelomu 18. a 19. století, ale dlouho zůstávala spíše botanickou kuriozitou než zahradní hvězdou.
Echinacea purpurea, třapatkovka nachová, je nejrozšířenější druh rodu, původem z vlhčích prérií a světlých lesních okrajů od Oklahomy po Tennessee, kde roste v hlubších, živinami bohatých půdách. Popis druhu pochází z Linného éry, ale skutečný zájem o něj vzrostl až ve chvíli, kdy se stal součástí tradiční medicíny severoamerických kmenů, zejména Siouxů a Komanchů, kteří jej používali jako univerzální léčivku. Do evropských zahrad pronikl jako exotická trvalka s neobvyklým tvarem květu, ale jeho moderní sláva začala až v 90. letech 20. století, kdy se botanici v Chicagu pustili do křížení E. purpurea s jasně žlutou E. paradoxa. Roku 1995 vznikla první oranžová odrůda Art’s Pride, která odstartovala éru hybridních třapatkovek v odstínech od meruňkové po malinovou. Hybridy se rychle rozšířily díky své robustnosti, dlouhému kvetení a schopnosti přinést do zahrad barvy, které dříve u třapatkovek neexistovaly. Z původně léčivé prérijní rostliny se tak stala jedna z nejdůležitějších trvalek současného zahradního designu, která spojuje kulturní historii, botanickou zajímavost i moderní šlechtitelské nadšení.
Holanďan Petrus Hendricus Oudolf z města Hummelo má na svém kontě už 3 krásné třapatky: Vintage Wine, Fatal Attraction a Virgin. V roce 2006 nechal patentovat svou v pořadí čtvrtou krasavici nazvanou Green Jewel®, jež vzešla jako náhodná mutace základního druhu. Patent pod číslem PP18678 byl vystaven v roce 2008 a rok nato byla rostlina představena veřejnosti. Okamžitý úspěch a obdivné vzdechy potvrdily jedno: Green Jewel® je prostě fascinující.
Green Jewel® (Zelený drahokam) je třapatka snoubící v sobě okázalou krásu i cudnou eleganci. Jedná se o přibližně 60-70 cm dorůstající trvalku s pevnými stonky, jež nevyžadují oporu a na jejichž vrcholech začátkem léta vykvétají velké květy světle zelené barvy s tmavě zelenými, mírně vypouklými středy. Konce paprsků okvětních plátků jsou lehce vytočené vzhůru. Barevná hra několika odstínů zelené přímo v květu je natolik neobvyklá, že i méně nadšeného pěstitele přiměje se zastavit a pozorně si ji prohlédnout, neboť něco takového se vidí málo. Kvete až 3 měsíce a tvoří bohatý, kompaktní trs s mnoha květovými stonky. Středové tyčinky schovávají nektar tolik vyhledávaný motýly a čmeláky. Otrhávání odkvetlých květů prodlouží kvetení stejně jako občasné hnojení přípravku na podporu tvorby květů. Listy jsou kopinaté, mírně lesklé, tmavě zelené a vyrůstají podél stonků vzhůru. Stonky jsou velice pevné a odolávají nárazovým dešťům i větru. Mrazuvzdorná do cca -40°C.
Poslední revize 25-08-2013
Třapatkovky jsou nenáročné trvalky, které nejlépe prospívají na plném slunci v propustné, živné půdě bez dlouhodobého podmáčení. Nesnášejí kyselé půdy, zatímco neutrální až mírně zásadité jim vyhovují. Pravidelné odstraňování odkvetlých květů prodlouží kvetení, ale není nezbytné, protože většina moderních hybridů kvete spolehlivě i bez deadheadingu. Hnojení stačí střídmé – tekuté hnojivo jednou za 2–3 týdny během sezóny. Protože pocházejí z amerických prérií, kde v létě prší častěji než ve středoevropských suchých obdobích, hybridní kultivary ocení zálivku navíc v dlouhém suchu; jinak mohou omezit nasazování květů. Stonky jsou pevné a dobře odolávají větru i prudkým letním bouřkám. Zjara je nutné hlídat slimáky, kteří dokážou poškodit nové rašení; pomáhají bariéry, mechanická ochrana i klasické pivní pasti. Rostliny jsou dlouhověké, dobře přezimují a nevyžadují žádný zimní kryt. Mrazuvzdornost běžných kultivarů sahá minimálně do -29 °C, ale častěji do -34 °C.
