Echinacea SUNSEEKERS CITRUS 'Ifecsscitr' třapatkovka, hybridní třapatka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Echinacea
Rod Echinacea, třapatkovka, zahrnuje devět uznávaných druhů vytrvalých rostlin prérií a otevřených stanovišť Severní Ameriky, kde se jejich předkové vyvíjeli po miliony let. Fosilní pyl příbuzných hvězdnicovitých rostlin se našel v usazeninách starých desítky milionů let, což ukazuje, že linie, z níž se třapatkovky vyvinuly, byla na americkém kontinentu doma dávno před příchodem člověka. Jméno rodu pochází z řeckého echinos – ježek, a odkazuje na pichlavý kužel květního úboru, který je pro všechny druhy typický. Botanicky rod popsal německý botanik Konrad Mönch (1744–1805) na základě herbářového materiálu, který do Evropy doputoval díky misionářům a přírodovědcům z amerických výprav koncem 18. století. Už tehdy si botanici všimli, že jednotlivé druhy se liší nejen barvou květů, ale i tvarem jazykovitých kvítků, výškou a ekologickými nároky, což později vedlo k taxonomickým debatám o hranicích mezi E. pallida, E. angustifolia a E. purpurea. Rod se stal známým nejen díky své kráse, ale i díky tradičnímu využití původními obyvateli Ameriky, kteří třapatkovku používali při bolestech, zánětech, po hadím uštknutí i proti vzteklině. Do Evropy se dostala na přelomu 18. a 19. století, ale dlouho zůstávala spíše botanickou kuriozitou než zahradní hvězdou.
Echinacea purpurea, třapatkovka nachová, je nejrozšířenější druh rodu, původem z vlhčích prérií a světlých lesních okrajů od Oklahomy po Tennessee, kde roste v hlubších, živinami bohatých půdách. Popis druhu pochází z Linného éry, ale skutečný zájem o něj vzrostl až ve chvíli, kdy se stal součástí tradiční medicíny severoamerických kmenů, zejména Siouxů a Komanchů, kteří jej používali jako univerzální léčivku. Do evropských zahrad pronikl jako exotická trvalka s neobvyklým tvarem květu, ale jeho moderní sláva začala až v 90. letech 20. století, kdy se botanici v Chicagu pustili do křížení E. purpurea s jasně žlutou E. paradoxa. Roku 1995 vznikla první oranžová odrůda Art’s Pride, která odstartovala éru hybridních třapatkovek v odstínech od meruňkové po malinovou. Hybridy se rychle rozšířily díky své robustnosti, dlouhému kvetení a schopnosti přinést do zahrad barvy, které dříve u třapatkovek neexistovaly. Z původně léčivé prérijní rostliny se tak stala jedna z nejdůležitějších trvalek současného zahradního designu, která spojuje kulturní historii, botanickou zajímavost i moderní šlechtitelské nadšení.
Zářivá barva květů SUNSEEKERS CITRUS připomíná veselou žluť narcisů začátku jara. Je to další hybridní třapatkovka ze série Sunseekers, jejíž jméno mnoho z nás přimělo si přičichnout ke květům s očekáváním citrusové vůně. Jenže ne. Vůně je sladce medová, ale citrusová je barva, která soupeří s těmi nejzralejšími sicilskými citróny, než z nich domácí udělají limoncello. Jsou jednoduché, velké a pevné. Středové disky jsou mírně vypouklé, spíše zelené a skýtají mnoho nektaru pro motýly, čmeláky i včely. Vykvétá v červenci na pevných stoncích o výšce 40-50 cm a silné rostliny s dobrou výživou dokážou kvést až do září. Životnost jednoho květu je rovněž vynikající – až 3 týdny. Listy jsou zdravé, sytě zelené, mírně drsné, široce kopinaté. Rostliny jsou kompaktní, husté a dobře větvené a tmavé stonky dorůstají jen asi 40 cm. Odrůda byla představena roku 2023.
Série třapatkovek SunSeekers nabízí několik barev této úžasné trvalky a všechny se pyšní zdravím, plností trsu a bohatým kvetením v sytých barvách, jež neblednou. První část série, jejichž patentová označení začínají na Apecss-, obsahuje odrůdy s jednoduchými květy výrazných tmavých barev. Naproti tomu druhá část se jmény Ifecss- znamená úplně nový směr s odrůdami, které díky svým nádherným, často poloplným nebo velmi velkým květům na první pohled vypadají naprosto unikátně, spíše jako gerbery křížené s jiřinami než jako pravé třapatkovky.
Po odkvětu stačí odlomit květ nebo odstřihnout u prvního až druhého listu, stonek zachovejte, protože podél něj vyrůstají další poupata, která neúnavně pokračují v kvetení až do konce prázdnin. Tvorbě nových poupat určitě pomůže pravidelné letní hnojení hnojivem na kvetoucí rostliny nejraději každé 2 týdny. Pozor si dejte brzy na jaře na slimáky, aby vám nezdevastovali nové rašení – rostlina raší později než ostatní trvalky, kdy už jsou i tito nevítaní plži v ničivé síle.
Poslední revize 09-08-2024
Třapatkovky jsou nenáročné trvalky, které nejlépe prospívají na plném slunci v propustné, živné půdě bez dlouhodobého podmáčení. Nesnášejí kyselé půdy, zatímco neutrální až mírně zásadité jim vyhovují. Pravidelné odstraňování odkvetlých květů prodlouží kvetení, ale není nezbytné, protože většina moderních hybridů kvete spolehlivě i bez deadheadingu. Hnojení stačí střídmé – tekuté hnojivo jednou za 2–3 týdny během sezóny. Protože pocházejí z amerických prérií, kde v létě prší častěji než ve středoevropských suchých obdobích, hybridní kultivary ocení zálivku navíc v dlouhém suchu; jinak mohou omezit nasazování květů. Stonky jsou pevné a dobře odolávají větru i prudkým letním bouřkám. Zjara je nutné hlídat slimáky, kteří dokážou poškodit nové rašení; pomáhají bariéry, mechanická ochrana i klasické pivní pasti. Rostliny jsou dlouhověké, dobře přezimují a nevyžadují žádný zimní kryt. Mrazuvzdornost běžných kultivarů sahá minimálně do –29 °C.
