Gaillardia × grandiflora 'Kiegaldab' GALLO™ DARK BICOLOR kokarda
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Gaillardia
Rod Gaillardia patří do čeledi hvězdnicovitých a zahrnuje přibližně tucet druhů rozšířených od Kanady po severní Mexiko, tedy v krajinách, kde se střídá spalující léto s chladnými nocemi a kde se rostliny musely naučit přežít vítr, sucho i požáry. První botanické popisy pocházejí z 18. století a rod nese jméno po francouzském mecenáši botaniky Antoineu René Gaillardovi de Charentonneau (1720–1799), který podporoval pařížské přírodovědce v době, kdy se Severní Amerika stávala novým botanickým Eldorádem. Kokardy se rychle dostaly do evropských zahrad díky své neúnavné ochotě kvést a díky barvám, které v době viktoriánské posedlosti exotikou působily jako malá slunce přenesená z prérijních ohňů. Zajímavé je, že některé fosilní nálezy z pozdního pleistocénu naznačují, že předkové dnešních kokard rostli i v chladnějších oblastech, což vysvětluje jejich překvapivou odolnost vůči mrazu navzdory teplomilnému vzhledu. V rámci rodu panuje drobný nomenklatorický zmatek mezi druhy G. aristata a G. pulchella, protože se snadno kříží a v přírodě vytvářejí přechodné populace, které botanici dlouho různě přejmenovávali. Právě tato proměnlivost ale stojí za bohatstvím dnešních kultivarů, které se liší barvou, výškou i délkou kvetení.
Hybridy rodu Gaillardia vznikají nejčastěji křížením G. aristata a G. pulchella, přičemž první přináší odolnost, pevné stonky a chladnomilné rysy, zatímco druhá dodává živé barvy, dlouhé kvetení a lehčí, otevřenější habitus. Díky této kombinaci vznikla široká skupina zahradních forem označovaných jako Gaillardia × grandiflora, které se liší barvou, výškou i tempem růstu. Hybridy obvykle dorůstají 30 až 60 cm a vyznačují se přirozenou variabilitou, protože se snadno vracejí k rysům obou rodičů. Mírná heteróza způsobuje, že v prvním roce po výsadbě bývají mimořádně vitální a bohatě kvetou, zatímco v dalších sezónách se jejich růst přirozeně ustálí. Historie hybridů sahá do 19. století, kdy se v Evropě objevily první zahradní formy, a moderní šlechtění pokračuje dodnes v USA i Evropě, zejména v programech zaměřených na kompaktní habitus, rané kvetení a výrazné dvoubarevné kombinace. Tato přirozená proměnlivost a bohatá šlechtitelská tradice stojí za dnešní pestrostí hybridních kokard, které patří k nejvděčnějším letním trvalkám pro slunné zahrady.
GALLO™ DARK BICOLOR je velmi kompaktní a nízká kokarda se zářivě vybarvenými květy. Mají tvar velké kopretiny, jsou zářivě zlatožluté na okrajích plátků a sytě červené blíže středu, který je vínově červený. Listy jsou sivě zelené, podlouhlé, plstnaté až osinaté. Kokardy lákají zejména včely a čmeláky, ale i motýl se na jejich nektaru dobře napase.
GALLO™ je další řada sytě vybarvených kokard, tentokrát ještě nižšího - zakrslého růstu. Vyšlechtila je Carla Moonen z Nizozemí v letech 2003-2004 a odrůda GALLO™ DARK BICOLOR získala patent č. PP20718 v roce 2010.
Poslední revize 17-06-2018
Hybridní kokardy milují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu, kde jejich kořeny nezůstávají dlouhodobě mokré. Pro kompaktní vzhled je vhodné odstřihávat odkvetlé stonky, aby rychleji nasazovaly nové květy, ale není to nezbytné – hybridy kvetou bohatě i bez pravidelného obírání, jen jim o něco déle trvá, než vytvoří další vlnu poupat. V těžkých, vodu zadržujících půdách sice v sezóně porostou, ale v zimě často uhnijí dříve, než by je poškodil mráz, protože jejich kořenový systém je citlivější na vlhkost než u čisté G. aristata. Mrazuvzdornost hybridů bývá střední, obvykle kolem –20 až –29 °C, přičemž hlavním limitem je zimní mokro, nikoli samotný chlad. Životnost hybridů je přirozeně kratší a obvykle dvou až tříletá, s delší výdrží u linií s vyšším podílem G. aristata. Vysemeňují se poměrně ochotně, ale potomstvo nebývá jednotné, protože se vrací k rysům obou rodičů. Hybridní kokardy jsou tak nejšťastnější tam, kde je půda chudá, slunce ostré a péče střídmá – a kde nevadí, že se po několika letech nahradí mladšími rostlinami.
