Hakonechloa macra 'AUREOLA' rákosovka velká, rákosník japonský
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Hakonechloa
Rod Hakonechloa patří mezi botanické rarity. Nejde totiž o jeden z mnoha rodů okrasných trav, ale o rod monotypický, tedy zastoupený jediným druhem. Popsán byl na základě prací japonského botanika Tomitaró Makina (1862–1957), často nazývaného „otcem japonské botaniky“, a platné rodové jméno následně zveřejnil Masadži Honda v roce 1930. Název odkazuje na horskou oblast Hakone ve středním Japonsku, kde rostlina roste v přírodě na vlhkých lesních svazích a skalnatých stanovištích. Z taxonomického hlediska byla její historie poněkud neklidná. Dříve byla řazena do rodu Phragmites mezi rákosy, protože první evropští botanici považovali některé její znaky za příbuzné mokřadním travám. Teprve podrobnější studium ukázalo, že jde o vývojově samostatnou větev v rámci tribu Molinieae. Hakonechloa je japonský endemit a ačkoli se pěstuje téměř po celém světě, její přirozený výskyt je omezen výhradně na japonské ostrovy.
V Japonsku je druh známý pod jménem Uraha-gusa (ウラハグサ, 裏葉草), tedy „tráva obrácených listů“, což je narážka na jemně přetočené čepele, které často odhalují svůj rub. Po staletí byla oceňována především pro svůj elegantní pohyb ve větru. Na rozdíl od většiny trav, které si spojujeme se sluncem a otevřenou krajinou, si tento druh zvolil život v polostínu lesů. Právě tato vlastnost z něj udělala doslova revoluci mezi okrasnými travami. Zahradníci najednou získali trávu, která dokáže rozsvítit tmavé partie zahrady podobně jako hosty nebo kapradiny, ale přitom přináší zcela jinou texturu a pohyb. V japonských zahradách se používá po desetiletí jako prostředek ke zjemnění kamene, vodních prvků nebo okrajů cest. V moderní zahradní architektuře po celém světě se stala jednou z nejuznávanějších trav pro (polo)stinná stanoviště, protože spojuje vzhled připomínající miniaturní bambus s neobvyklou schopností prosperovat tam, kde většina okrasných trav dlouhodobě strádá.
Aureola je výjimečná odrůda rákosovky s proužkovaným listem, který kombinuje světle zelenou, žlutou až světlounce máslovou barvu v proužcích různé šířky. Stébla jsou růžově načervenalá a s příchodem chladného podzimního počasí celý list nabírá výrazně růžové a purpurové tóny. List je asi jeden centimetr široký a dlouhý kolem 30 až 80 cm – podle stáří. Vyrůstá ze stébla těsně nad zemí do výšky 30 až 60 cm a v horní části se graciézně sklání, aby nabídl příjemně uvolněný, učesaný efekt. Kvete od poloviny léta na ve vrcholech stébel v jemných latách, které převisají stejně jako listy. Z dálky jsou málo výrazné a zblízka uvidíte zajímavou kombinaci bronzové s růžové barvy.
Používá se zejména jako jednobarevný podrost mohutnějších keřů, např. japonských javorů, vícekmenných bříz, svitelů nebo jiných druhů s odhalenou kostrou spodních větví. Díky podobnosti bambusům je vítaným společníkem v japonských zahradách, kde skvěle doplní přísně stříhané tvary buxusů a japonských azalek a poblíž kamenných řek navodí efekt padající vody. Ve větších plochách vypadá nejlépe, a protože se nerozrůstá příliš rychle, doporučujeme sesazovat více rostlin dohromady, nejlépe hnízda po třech kusech.
Poslední revize: 14-10-2018
Rákosovka japonská prospívá v humózních, rovnoměrně vlhkých a dobře propustných půdách. Nejlépe roste v polostínu, snese však i hlubší stín a při dostatku vláhy také slunnější stanoviště. Staré listy se odstraňují koncem zimy nebo velmi brzy na jaře ještě před rašením nových výhonů. Rostlina netrpí významnými chorobami ani škůdci, dobře snáší pěstování v nádobách, pokud substrát nikdy zcela nevysychá, a není známá jako jedovatá. Samotný mráz jí obvykle nečiní potíže, citlivější bývá spíše na dlouhodobé zimní přemokření a opakované střídání mrazu a oblev. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -29 °C.
V odborné literatuře bývá rákosovka popisována jako pomalu se rozrůstající a neinvazní druh. Naše zkušenost je však poněkud odlišná. V běžném záhoně bez mulčovací textilie skutečně vytváří jen pozvolna se zvětšující trsy. Pokud je však vysazena do malých otvorů v netkané textilii, začne po několika letech vysílat dlouhé podzemní oddenky, které jsme nacházeli až dva metry od původní rostliny. Mladé výhony jsou natolik jemné a špičaté, že bez větších potíží prorůstají i netkanou textilií – jednoduše ji propíchnou. Přestože tuto vlastnost nelze označit za invazivitu v pravém slova smyslu, při použití mulčovacích textilií rozhodně doporučujeme ponechat rostlině více prostoru, než se obvykle uvádí.
