Heuchera PINK PANTHER® dlužicha
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Heuchera
Dlužichy jsou nenáročné, zato velmi nápadné trvalky, které si získaly oblibu díky svým krásným listům a drobným květům, někdy i v bohatých květenstvích. Vytvářejí husté trsy s listy, jejichž barevná škála je dechberoucí. Botanický rod Heuchera dostal jméno podle Johanna Heinricha von Heuchera (1677–1746), německého lékaře a profesora. Zahrnuje kolem čtyř desítek druhů vytrvalých rostlin převážně ze Severní Ameriky, s výjimkou druhu H. sichotensis z ruského Dálného východu. Do Evropy se dostal v 18. století. Jejich přesné roztřídění do druhů bývá trochu oříšek, protože rostliny se i v přírodě mezi sebou často kříží a květy významně mění tvar, jak rostlina dozrává. Není proto divu, že se jejich šlechtěním zabývá tolik šlechtitelů, protože je jednoduše fascinující si s jejich proměnlivým genofondem „hrát“ a nadšeně čekat, co nového se na konci pokusu objeví 😊.
Dlužicha Pink Panther je stejně skvostná jako onen legendární diamant. Jedná se o sytě vybarvenou trvalku s listy, jejichž barva je zářivě růžová s nachovými tóny, metalickými odlesky a tmavě vínovou žilnatinou. Botanicky jsou listy okrouhlé, ale díky výrazným lalokům při okrajích mohou připomínat dlanité listy. Nejsou příliš velké, ale rostlina jich tvoří dost na to, aby vytvořily bohatý trs a spolehlivý půdní pokryv. Jak list dozrává, barvy se zvýrazňují a list nabývá na lesku.
Rostlina dorůstá asi 30 cm do výšky a 40 cm do šířky, co se listové plochy týče, přičemž květní stonky se objevují přibližně v půlce léta a dosahují až 60 cm výšky. Jsou však jemné a neruší celkový vzhled rostliny. Květenství tvoří vzpřímené hrozny, někdy mylně vydávané za vrcholové laty a jsou složené z droboučkých, bledě růžových květů, které si můžete natrhat do vázy a vyzdobit jimi kytice.
Odrůdu vyšlechtil Američan Hans A. Hansen ze školky Walters Gardens v Michiganu, a od roku 2019 je chráněna patentem č. PP31224 (USA).
Poslední revize 05-06-2025
Dlužichy jsou nenáročné a často stálezelené trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu narašila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.
.jpg)
