Heuchera 'WILD ROSE'; PRIMO™ dlužicha
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Heuchera
Dlužichy jsou nenáročné, zato velmi nápadné trvalky, které si získaly oblibu díky svým krásným listům a drobným květům, někdy i v bohatých květenstvích. Vytvářejí husté trsy s listy, jejichž barevná škála je dechberoucí. Botanický rod Heuchera dostal jméno podle Johanna Heinricha von Heuchera (1677–1746), německého lékaře a profesora. Zahrnuje kolem čtyř desítek druhů vytrvalých rostlin převážně ze Severní Ameriky, s výjimkou druhu H. sichotensis z ruského Dálného východu. Do Evropy se dostal v 18. století. Jejich přesné roztřídění do druhů bývá trochu oříšek, protože rostliny se i v přírodě mezi sebou často kříží a květy významně mění tvar, jak rostlina dozrává. Není proto divu, že se jejich šlechtěním zabývá tolik šlechtitelů, protože je jednoduše fascinující si s jejich proměnlivým genofondem „hrát“ a nadšeně čekat, co nového se na konci pokusu objeví 😊.
Jste-li nadšenými sběrateli či obdivovateli dlužich, tuhle specialitku si nemůžete nechat ujít. Jmenuje se Wild Rose a vyšlechtil ji Hans Hansen z americké školky Walters Gardens v Michiganu. První rostliny selektoval v roce 2013 a patent PP29923 získal roku 2018. Patří do atraktivní série PRIMO™.
Dlužicha Wild Rose nese výrazně purpurově červené listy s nápadnou mahagonovou žilnatinou. Jsou dlanitě okrouhlé se zaoblenými cípy, spíše ploché, pouze okraje jsou lehce zvlněné. V květnu a červnu bohatě kvete vrcholovými latami droboučkých, narůžovělých kvítků na až 60 cm vysokých, tenkých stoncích. Není problém stonky odřezat, pokud vám kvetení kazí dojem z atraktivních listů. Listy dobře odolávají mrazu a na chráněném stanovišti mohou zůstat pěkné i přes zimu.
Poslední revize 02-01-2019
Dlužichy jsou nenáročné a často stálezelené trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu narašila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.
