Iberis 'PINK ICE'™ iberka vždyzelená
Iberis
Rod Iberis patří do čeledi brukvovitých a tvoří jej asi třicítka příbuzných druhů, které spojuje jasné dědictví středomořských kamenitých svahů a společné znaky: čtyřčetné květy, suché šešulky a sklon k nízkému, plošnému růstu. Přesto mezi nimi najdeme výrazné rozdíly, například asi nejznámější Iberis sempervirens je typická stálezelená polštářovitá skalnička, která na jaře vytváří souvislé bílé koberce; Iberis saxatilis je skalní, ještě nižší forma pevněji přiléhající ke kamenům a ideální do štěrkových partií; Iberis umbellata, často pěstovaná jako letnička, má vzpřímenější lodyhy a pestřejší barevné odstíny květů; Iberis amara, známá jako hořká iberka, je jednoletá nebo dvouletá a biologicky zajímavá asymetrií korunních lístků (dva jsou výrazně větší), což je rys často využívaný v genetických studiích; a několik lokálních endemitů (např. druhy v horských enklávách) je přizpůsobeno velmi specifickým substrátům. Všechny spojuje preference slunce, propustné, často vápenité půdy a schopnost tvořit husté porosty, které v přírodě často odolávají zvěři díky hořkým a štiplavým sekundárním látkám typickým pro brukvovité. Naopak v první polovině jara, díky významnému množství nektaru ve květech, slouží jako bohatá pastva pro mnoho opylovačů. Rod Iberis byl formálně ustaven Carlem Linnéem (1707–1778) v díle Species Plantarum (1753), ale samotné jméno převzal z latinského výrazu Iberie pro Pyrenejský poloostrov. V češtině se dříve iberka nazývala štěničníkem, ale nově se štěničník používá jen pro rod Bifora.
Pink Ice™ je stálezelená iberka velmi kompaktního habitu s okouzlující záplavou jemně růžových květů. Roste hustě a nabízí velké množství květů na cca 15 cm vysokých stoncích. Pokud je po hlavní vlně kvetení odstříháte, pokvete až do poloviny prázdnin z postranních výhonů. Listy jsou tmavě zelené, úzce oválné a pouze cca 3cm dlouhé. Pink Ice™ je novinkový hybrid z roku 2011 a byl nalezen jako jedna z mnoha rostlin smíšeného pěstování několika druhů iberky najednou. Šlechtitelem je Rodney W.Richards z anglického Herefordu. Patent má č. PP23,854.
Nároky a péče jsou u iberky přímočaré. Vyžaduje plné slunce, jinak kvete méně a polštář se může rozvolňovat. Půda musí být dobře propustná, ideálně štěrkovitá nebo písčitá, protože trvalé vlhko je pro iberky nejčastější příčinou úhynu. Zalévat je potřeba jen při výsadbě a několik týdnů po ní, aby zakořenila, a v delších obdobích sucha. Hnojení není nutné, naopak příliš výživná půda vede k bujnějšímu, ale méně kompaktnímu růstu. Stříhání je vhodné hned po odkvětu – jen lehké zakrácení, které udrží tvar a podpoří hustotu. Pěstování v nádobách je možné, pokud je nádoba mělká, široká a s velmi dobrou drenáží. Vítr jí nevadí, ale dlouhodobé zimní zamokření ano. Iberky jsou velmi mrazuvzdorné, zvládají až -34 °C, pokud nejsou v mokré půdě.
Poslední revize 20-05-2014.
