Liquidambar styraciflua 'GOLD BEACON' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Ambroň Gold Beacon je zaručeně královnou mezi zlatolistými odrůdami ambroní. Tato odrůda se vyznačuje dobrým růstem a spolehlivým vybarvením mladých listů do svítivě žlutozelené po celou vegetační dobu stejně jako mladé větvičky. Navíc jsou naprosto odolné popálení od slunce a netrpí chorobami jako jiné zlatolisté odrůdy. Jsou hluboce vykrajované a poměrně velké – běžně dorůstají kolem 15 cm napříč. Podzimní barva je granátově červená a medově oranžová.
Tvar keře či koruny stromu je pyramidální a lze je udržovat menší - na konci zimy větve zakraťte do požadovaného tvaru a v dalších letech pouze sledujte, zda si je potřeba další řez - poměrně spolehlivě si drží tvar, který mu jednou dáte. Sympatickým doplňkem ambroní jsou jejich plody na starších rostlinách, což jsou cca 3 cm široké, mírně pichlavé kuličky. Nejsou v žádném případě nebezpečné, ale pokud je tak do půl roku neuklidíte z trávníku nebo cestiček, po seschnutí mohou být docela nepříjemné při letním běhání naboso. Další atraktivní vlastností ambroní je jejich borka – kůra starších větví a kmene většiny odrůd je hluboce zvrásněná až bublinatá a připomíná korek – jak na pohled, tak i na dotek, při kterém krásně šustí.
Ambroně mají rády středně živnou, hlubší a propustnou půdu, která by měla být přednostně kyselejší reakce a pokud možno nevysychavá. Po dobrém zakořenění snáší dobře i občasný letní přísušek stejně jako krátkodobé zamokření, ale pro hustý habitus radíme zamulčovat a omezit vysychání kořenů. Čím kyselejší a rovnoměrně vlhkou půdu nabídnete (přidejte rašelinu a dobře zamulčujte), o to impozantnější podzimní zbarvení strom ukáže a věřte, že je na co koukat! Stanoviště vyberte určitě plně osluněné. Rostliny zakoupené ve velikosti vyšší než cca 1,5m je dobré na 1-3 roky připevnit k opoře, aby dobře prokořenil a kmen vyrostl vzpřímeně. Jsou plně mrazuvzdorné do cca -27°C a snesou krátkodobě až -29°C.
Poslední revize 20-08-2015
