Liquidambar styraciflua 'GOLDEN TREASURE' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Golden Treasure je vskutku nápadná odrůda ambroně. Zdobí se opadavými, vykrajovanými listy s 5 cípy, jejichž okraje jsou výrazně žlutě panašované. Střed listu je nepravidelně mramorovaný světle a tmavě zelenou barvou. Na podzim se listy barví do oranžové, růžové a červené barvy. Jako většina odrůd s barevnými listy i tato roste pomaleji a do menší velikosti v dospělosti. Konečná výška se v našich podmínkách odhaduje na 4-5 m při poloviční šířce. V klimatu s mírnějšími zimami lze očekávat až dvojnásobná velikost. Odrůdu selektovali v Duncan & Davies na Novém Zélandu před rokem 1974 a exportovaná byla nejprve do USA, kde se objevila roku 1979 v Oregonu.
Tvar keře či koruny stromu je pyramidální a lze jej udržovat menší - na konci zimy větve zakraťte do požadovaného tvaru a v dalších letech stačí pouze lehce udržovat. Poměrně spolehlivě si drží tvar, který mu jednou dáte. Sympatickým doplňkem ambroní jsou jejich plody, což jsou cca 3 cm široké, mírně pichlavé kuličky. Nejsou v žádném případě nebezpečné, ale pokud je tak do půl roku neuklidíte z trávníku nebo cestiček, po seschnutí mohou být docela nepříjemné při letním běhání naboso.
Ambroně mají rády středně živnou, hlubší a propustnou půdu, která by měla být přednostně kyselejší reakce a pokud možno nevysychavá. Po dobrém zakořenění snáší dobře i občasný letní přísušek stejně jako krátkodobé zamokření, ale pro hustý habitus radíme zamulčovat a omezit vysychání kořenů. Čím kyselejší a rovnoměrně vlhkou půdu nabídnete (přidejte rašelinu a dobře zamulčujte), o to impozantnější podzimní zbarvení strom ukáže a věřte, že je na co koukat! Stanoviště vyberte určitě plně osluněné. Rostliny zakoupené ve velikosti vyšší než cca 1,5m je dobré na 1-3 roky připevnit k opoře, aby dobře prokořenil a kmen vyrostl vzpřímeně. Plně mrazuvzdorná do cca -27°C a snese krátkodobě až -29°C.
Poslední revize 13-02-2012
