Osmanthus heterophyllus 'GULFTIDE' vonokvětka různolistá
Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 25–30 druhů a řadu kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Do Evropy se rod dostal v průběhu 18. století, kdy se botanické zahrady a sběratelé začali intenzivně zajímat o dřeviny z východní Asie. První vědecký popis rodu provedl Carl Linné (1707–1778) v roce 1753, ale skutečné roztřídění jednotlivých druhů, jak je známe dnes, je zásluhou pozdějších botaniků, zejména japonských a evropských taxonomů 19. století, kteří měli možnost studovat živé rostliny přímo v jejich domovině.
Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled v roce 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení „nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to“? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Vonokvětka různolistá, Osmanthus heterophyllus, pochází z centrálního a jižního Japonska (Honšú, Šikoku, Kjúšú) a z Tchaj‑wanu a všude tam je považovaná za nedílnou součást života lidí po staletí i déle. Botanicky popsaná byla díky Carl Peter Thunbergovi (1743–1828), švédskému botanikovi, který měl jako jeden z mála Evropanů možnost studovat japonskou flóru přímo na místě, a i díky němu se na přelomu 18. a 19. století dostala do evropských sbírek. V Japonsku se vysazovala u domů, chrámů a v tradičních zahradách jako tichá ochrana a ceněná stálezelená kulisa. Větvičky se používaly v novoročních vazbách a rituálech jako symbol pevnosti a vytrvalosti, dřevo sloužilo k drobnému řemeslu a rostlina byla ceněna pro svou spolehlivost v blízkosti lidských sídel.
Vonokvětka Gulftide vznikla ve školce Gulf Stream Nursery v americké Virginii, která se řadila k významným americkým školkám poloviny a konce dvacátého století. Odrůda byla zařazena k druhu o. heterophyllus, přesto se někteří botanici domnívají, že se spíše jedná o selekci o. x fortunei. Nese stálezelené, tuhé, při okrajích jako pila ostnité, přesto velmi krásné listy o délce 5-8 cm. Jsou tmavě zelené, velmi lesklé a mladé raší v atraktivním mahagonovém až bronzově červeném odstínu.
Na podzim bohatě kvete droboučkými, zato sladce a silně vonnými květy. Pokud jsou opylené samčí rostlinou, následují malé, téměř černé, nejedovaté plody, ale k tomu dochází výjimečně. Přirozeně tvoří husté, přísně vzpřímené, pomalu až středně rychle (20-30 cm za rok) rostoucí keře, které lze snadno udržovat a upravovat řezem. Jarní řez je na podporu větvení, letní řez je tvarovací. Větvičky a kmeny jsou světle šedé a hladké.
Vonokvětky s ostnitými listy se odedávna využívaly jako přirozené bariéry proti zvěři, která se jim ráda vyhne. Rovněž i proto, že se jedná o dlouhověké keře či stromy – nemluvíme tu o desítkách let ale o stovkách – jsou zaznamenané exempláře, jimž bylo odhadnuté stáří na 950 let. Na zahradách v dobře zvolených lokalitách se může jednat o rostlinu, kterou si budou předávat generace.
Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou, vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu. V chladnějších regionech bude ráda za umístění takové, kde na ni v zimě nesvítí přímé slunce a naopak v létě jej má dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny a pokud po prvních zimách sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Odrůda Gulftide je významně mrazuvzdornější než botanické druh nebo starší odrůdy a údajně zvládne teploty sahající až k -27 °C (prozatím jsme neměli možnost otestovat). Má vysokou odolnost zimnímu popálení ostrým sluncem. Netrpí na choroby, ale chutná lalokonoscům, tak bacha na něj! Velice suchovzdorná.
Poslední revize 31-08-2022-2022
