Osmanthus heterophyllus 'GOSHIKI' (var. tricolor) vonokvětka různolistá - STROM
Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 25–30 druhů a řadu kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Do Evropy se rod dostal v průběhu 18. století, kdy se botanické zahrady a sběratelé začali intenzivně zajímat o dřeviny z východní Asie. První vědecký popis rodu provedl Carl Linné (1707–1778) v roce 1753, ale skutečné roztřídění jednotlivých druhů, jak je známe dnes, je zásluhou pozdějších botaniků, zejména japonských a evropských taxonomů 19. století, kteří měli možnost studovat živé rostliny přímo v jejich domovině.
Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled v roce 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení „nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to“? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Vonokvětka různolistá, Osmanthus heterophyllus, pochází z centrálního a jižního Japonska (Honšú, Šikoku, Kjúšú) a z Tchaj‑wanu a všude tam je považovaná za nedílnou součást života lidí po staletí i déle. Botanicky popsaná byla díky Carl Peter Thunbergovi (1743–1828), švédskému botanikovi, který měl jako jeden z mála Evropanů možnost studovat japonskou flóru přímo na místě, a i díky němu se na přelomu 18. a 19. století dostala do evropských sbírek. V Japonsku se vysazovala u domů, chrámů a v tradičních zahradách jako tichá ochrana a ceněná stálezelená kulisa. Větvičky se používaly v novoročních vazbách a rituálech jako symbol pevnosti a vytrvalosti, dřevo sloužilo k drobnému řemeslu a rostlina byla ceněna pro svou spolehlivost v blízkosti lidských sídel.
Pokud se vám líbí ostnité listy a máte rádi barvy, tento kultivar vonokvětky vám nemůže chybět ve sbírce. Jmenuje se Goshiki a pochází z Japonska, kde jeho jméno znamená ‚Pět barev‘. Byl vybrán nejenom pro svou okázalou barevnost, ale i vynikající odolnost povětrnostním podmínkám, hlavně mrazu. Roku 2012 získal ocenění AGM od anglické Královské zahradnické společnosti (RHS). Z Japonska byl dovezen nejprve do USA americkým sběratelem asijských rostlin Barrym Yingerem roku 1970, odkud se rozšířil do celého světa tak pomalu, jak pomalu roste. Ale i po těch letech je to stále bestseller.
Vonokvětka Goshiki nese nápadně skvrnité neopadavé listy. Nové přírůstky raší bronzově až purpurově a mladé listy jsou světle vanilkově žluté s jemně zelenou kresbou budoucích skvrn. Vyzrálé listy v létě nesou odstíny tmavě zelené a krémově žluté. Čím více slunce bude mít v létě, tím výrazněji bude zbarvená. Větvičky a kmeny jsou světle šedé a hladké. Květy jsme na ní doposud neviděli.
Stromové formy stálezelených dřevin si získávají čím dál větší oblibu, neboť nabídnou jinou vrstvu zeleně a umožní menším rostlinám růst pod jejich korunami, takže nezaberou tolik místa jako keře větvené již od země. Jako každý strom potřebují na nejméně první tři roky upevnit do opory (trojnožky nebo s pevným kůlem). U většiny stromů v prodeji bývá u kmene bambusová tyč, která zajišťuje rovnost kmene, ale při vyvazování do opory na zahradě se již odstraňuje.
Tato vonokvětka umí ve své domovině umí dorůst až 3 metrů, ale roste velmi pomalu a běžná velikost ve středoevropských podmínkách se pohybuje kolem 1,5 m výšky i šířky. Ale u stromových forem musíte k této výšce ještě přidat výšku kmene, na který je naroubovaná, abyste dostali vaši opravdovou velikost. Nevyžaduje řez, ale snáší jej výborně, i do staršího dřeva, takže si ji můžete tvarovat, jak je libo. Jarní řez je na podporu větvení, letní řez je tvarovací.
Vonokvětky s ostnitými listy se odedávna využívaly jako přirozené bariéry proti zvěři, která se jim ráda vyhne. Rovněž i proto, že se jedná o dlouhověké keře či stromy – nemluvíme tu o desítkách let ale o stovkách – jsou zaznamenané exempláře, jimž bylo odhadnuté stáří na 950 let. Na zahradách v dobře zvolených lokalitách se může jednat o rostlinu, kterou si budou předávat generace.
Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou, vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu. V chladnějších regionech bude ráda za umístění takové, kde na ni v zimě nesvítí přímé slunce a naopak v létě jej má dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny a pokud po prvních zimách sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Odrůdu Goshiki jsme již otestovali na mnoha lokalitách a za 20 let prokázala skvělou odolnost až do cca -25 °C. Netrpí na choroby, ale chutná lalokonoscům, tak bacha na něj! Velice suchovzdorná.
Poslední revize 01-09-2022
