Persicaria amplexicaulis 'DARK RED' rdesno objímavé
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Persicaria
Rod Persicaria je rozsáhlá skupina zahrnující přibližně 132 druhů, mezi nimiž najdeme převážně trvalky, ale také jednoleté byliny, několik polokeřů, a dokonce i popínavé formy. Je rozšířený téměř na všech kontinentech, takže každý kout světa má své typické rdesno – v Evropě je nejznámější rdesno hadí kořen (Persicaria bistorta), zatímco v zahradách se nejčastěji pěstují druhy pocházející z Asie. Rod patří do čeledi rdesnovitých, která se objevuje i v třetihorních fosilních záznamech, a jeho taxonomie byla dlouho nejednotná: botanici jej střídavě slučovali s široce pojímaným rodem Polygonum nebo naopak vyčleňovali podle tvaru listů a květenství. První systematické popisy pocházejí od Carla Linného (1707–1778), ale skutečné vymezení rodu se ustálilo až ve 20. století díky anatomickým a později i molekulárním studiím. Zajímavé je, že některé druhy byly v minulosti považovány za plevelné, zatímco jiné se staly ikonami moderní zahradní tvorby díky své schopnosti kvést po většinu léta.
Persicaria amplexicaulis, rdesno objímavé, pochází z vlhkých horských oblastí Himálaje, odkud se jeho přirozený areál rozprostírá od Afghánistánu přes Pákistán a Nepál až po střední a jihovýchodní Čínu. Druh popsal skotský botanik David Don (1799–1841) v roce 1825 na základě nepálských sběrů, které tehdy představovaly jeden z nejcennějších botanických zdrojů Asie. O několik desetiletí později se rostlině věnoval i George Bentham (1800–1884), jehož práce pomohly druh lépe pochopit a zasadit do souvislostí celé skupiny rdesen. Do evropských zahrad se rdesno objímavé dostalo velmi brzy po svém botanickém popisu: už v roce 1826 se objevuje v britských zahradách, kde si získalo oblibu díky mimořádně dlouhé době kvetení a schopnosti vytvářet v trvalkových výsadbách měkký, pohyblivý rytmus, který vzniká kombinací štíhlých květenství a velkých, ohebných listů připomínajících vlny na moři. První nálezy z volné přírody v Británii jsou doloženy kolem roku 1908, což ukazuje, že se druh postupně šířil i mimo kultivované plochy. V dalších desetiletích se rozšířil do celé Evropy a stal se běžnou součástí moderních přírodních výsadeb. Přesné datum jeho introdukce do Severní Ameriky není doloženo, ale dnes je tam běžně pěstován, zejména v oblastech s vlhčí půdou a mírnými letními teplotami. Nápadný způsob, jakým listy objímají stonky, dal vzniknout samotnému druhovému jménu a zároveň vytváří v zahradě ornamentální detail, který působí současně exoticky i domácky.
Dark Red je vysoce atraktivní odrůda rdesna objímavého, která představuje vylepšenou verzi původní veleúspěšné odrůdy Firetail. Jedná se o spolehlivou trvalku s velkými listy a neuvěřitelně dlouhou dobou kvetení od července až do září. Listy jsou široce kopinaté, až 25 cm dlouhé, mají nápadnou žilnatinu a svými konci objímají stonek s květy tak blízce, že budí dojem, jako by list protínal. Jsou sytě zelené, matné a v mírném klimatu částečně stálezelené. Stonky dosahují 60-100 cm a na jejich vrcholech po celé léto kvetou kolem 10 cm dlouhé, výjimečně i delší klásky s tmavě rudými květy, které svým nektarem lákají motýly i včely.
Tato velkolistá forma rdesna se právem těší velké popularitě mezi zahradníky a projektanty, protože rostliny nabídnou perfektní pokryv půdy nezvykle tvarovanými a zdravými listy a dlouhou dobu kvetení. Olistěný trs, ještě než začne kvést, má výšku kolem 50 cm, což poskytne brzy zjara dostatečnou masu pro zakrytí ploch například po odkvetlých jarních cibulovinách, jejichž listy pozbývají s postupující sezónou na kráse. A tmavě červené květy jsou skvělým doplňkem pro jinak vybarvené trvalky kvetoucí ve stejné době a vyžadující podobné podmínky – sasanky, rudbekie, astry, vyšší šalvěje a šanty apod. A máte-li rádi bujnou a velkolistou vegetaci á la jungle, použijte rdesno jako podrost pro vyšší a velkolisté speciality typu gunnera, tetrapanax či magnolia grandiflora.
Poslední revize 16-09-2024
Co se celkové užitečnosti rdesna týče, oproti mnoha letním trvalkám má jednu nespornou výhodu – výborně snáší těžkou, jílovitou a občas i podmáčenou zem. Společně s vysokou mrazuvzdorností z něj tyto kvality rychle učinily jednu z nejčastějších trvalek zahradních architektů, kterým jde hlavně o spolehlivost. Půda může být běžná zahradní, středně živná až chudší, avšak ideální je vlhká, humózní a kyprá. Na pH není vybíravé: snáší neutrální i mírně kyselé půdy, jen vyloženě zásadité jíly mu nesvědčí. Někdy mu trvá o něco déle, než po výsadbě zakoření, ale jakmile se usadí, roste do krásy i do prostoru, aniž by bylo invazní: rdesno objímavé je trsnaté, netvoří výběžky a nerozlézá se do okolí. Občas se vysemení, ale nikdy ne v míře, která by byla obtěžující. Nejlépe prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu; v polostínu kvete o něco déle a listy zůstávají svěží, zatímco na plném slunci je květenství bohatší, ale rostlina vyžaduje více vláhy. Nesnáší sucho a je-li léto horké a beze srážek, ocení zálivku navíc – rozdíl je patrný téměř okamžitě ve vitalitě listů. Je plně mrazuvzdorné, minimálně do –34 °C, takže bez problémů přezimuje ve všech oblastech střední Evropy.
.jpg)
