Photinia x fraseri 'RED ROBIN' blýskavka Fraserova

Red Robin je historicky první a dlužno uznat, že stále velmi úspěšná odrůda blýskavky Fraserovy, která po dvaceti letech od svého uvedení na trh získala ocenění AGM (Award of Garden Merit) od anglické Královské zahradnické společnosti (RHS) za odolnost, krásu a spolehlivost. Jedná se o novozélandskou selekci původního hybridu ze 70. let 20. století, jež nabízí výraznější odstín nových listů. Ty jsou neopadavé, kožovité, vysoce lesklé, poměrně velké, 8–12 cm dlouhé a 4–6 cm široké, a minimálně dvakrát do roka raší bronzově červenou barvou, než dozrají do tmavě zelené. Jsou velmi lesklé až blýskavé, odtud pochází jméno druhu. Tvoří stálezelený keř s přirozeně vzpřímeným, lehce rozložitým habitem, který si udržuje pevnou stavbu i bez pravidelného řezu. Oproti původnímu druhu je Red Robin kompaktnější, lépe drží tvar a má výraznější barevné proměny během sezóny. Jméno odrůdy odkazuje na červenku obecnou, malého ptáčka, jehož hruď připomíná barvu mladých listů.

V polovině jara se na starších rostlinách objevují středně velké okolíky krémově bílých květů, z nichž mohou vzniknout drobné červené plody, ale kvůli nízké fertilitě jich dozraje jen minimum a většina květenství přirozeně opadá. Nové rašení mladých červených listů probíhá alespoň dvakrát ročně. Hustý habitus se naplno projeví až po několika letech, protože mladé rostliny mají přirozenou tendenci nejprve rychle vyrůst a teprve poté začít zahušťovat. Díky tomu se výborně hodí do živých plotů, které se sází po 70–100 cm, ne méně, aby si keře časem nepřekážely a nebraly živiny. Stejně dobře funguje i jako barevně proměnlivý stálezelený solitér všude tam, kde je prostor pro keř o výšce a šířce kolem čtyř metrů, nebo menší při pravidelném řezu. Blýskavku často rád doporučuji kombinovat s jinými stálezelenými keři odlišných textur i barev pro atraktivní zákoutí a zelené předěly oddělující jednotlivé části zahrady, nejenom celé pozemky jako ploty.

Na listech se mohou občas objevit drobné červené skvrny, které bývají buď přirozenou pigmentací způsobenou momentální fyziologickou nepohodou, nebo běžnou houbovou chorobou (Entomosporium). V obou případech jde většinou jen o estetický problém. Pouze při masivním opadu skvrnitých listů doporučujeme zasáhnout vhodným fungicidem a popadané listy zlikvidovat spálením nebo jiným odstraněním z pozemku (nekompostovat!). Rostlina brzy opadané listy nahradí.

Blýskavka Fraserova je překvapivě tolerantní vůči půdním podmínkám. Nejlépe prospívá ve vlhké, ale nezamokřené půdě a na živném stanovišti, avšak poroste i v běžné či chudší zemině – jen bude o něco řidší. Kyselá půda zvýrazní sytost listů, ale není nezbytná. Nejlépe vybarvuje a nejhustěji roste na plném slunci, ale dobře snáší i lehký polostín. V hlubokém stínu však ztrácí barvu mladých listů, prodlužuje výhony a působí řídce. Vzhledem k vysokému odparu vody z listů doporučuji zejména po výsadbě bohatě mulčovat a v letních měsících dopřát mladým rostlinám zálivku navíc. Jakmile dobře zakoření (obvykle po 1–2 letech), stává se překvapivě odolnou vůči suchu, což je důvod, proč ji ve Středomoří potkáte téměř na každém kroku i v horkem vyprahlých zahradách. Ale pozor – tamní zimy přinášejí pravidelně hodně vody, což u nás není pravidlem. Proto během suchých zim, pokud nemrzne a půda není zmrzlá, je vhodné ji jednou za měsíc vydatně zalít, aby listy lépe odolaly silnějším mrazům. Vyzkoušená mrazuvzdornost sahá k –24 °C bez poškození a zvládne i o pár stupňů méně. Po velmi silných mrazech mohou být koncové listy dehydrované či spálené, ale po jarním řezu spolehlivě regenerují. Řez snáší výborně – můžete ji tvarovat prakticky kdykoli a zvládá i hluboké zmlazení. Jarní střih v dubnu podporuje větvení, zatímco letní řez slouží k dotvarování a často vyvolá i podzimní vlnu nových červených výhonů. Blýskavka se prokázala jako vhodná i pro celoroční pěstování ve velkých venkovních nádobách se závlahou (min. 80×80×80 cm).

Poslední revize 19-01-2009; 16-11-2019; 30-12-2025