Pinus parviflora 'SCHOON'S BONSAI' borovice drobnokvětá
Pinus
Borovice jsou nádherné stromy, které najdete v širokém pásmu klimatu – od chladných severských zemí, až po rozpálené přímořské pláně: borovice lesní (Pinus sylvestris) zvládá mrazy až kolem –50 °C a roste až za polárním kruhem, zatímco borovice halepská (Pinus halepensis) snáší letní horka přes +45 °C na suchých středomořských svazích. Rod Pinus je největším rodem jehličnanů na severní polokouli, zahrnuje kolem 115 druhů. Fosilní záznamy ukazují, že se vyvinul už v rané křídě před 130–140 miliony lety. Botanici jej dnes navíc rozdělují na dva podrody: subgenus Pinus, tzv. „tvrdé borovice“ s dvěma až třemi jehlicemi ve svazku a pevnějším dřevem, a subgenus Strobus, tzv. „měkké borovice“ nejčastěji s pěti jehlicemi ve svazku a jemnějším dřevem. Borovice se staly symbolem houževnatosti a dlouhověkosti, objevují se v mytologii i umění od Číny po Evropu a jejich rozmanitost je tak velká, že zahrnuje jak obrovské horské stromy, tak zakrslé zahradní formy. Bylo vyšlechtěno mnoho odrůd, přesto nejkrásnější jsou divoce rostoucí borové hvozdy, kterým nikdo neurčoval místo ani velikost. V Česku máme to obrovské štěstí, že naše země patří do lokality, kde se borovicím daří a v lesích i na skalách dokážeme najít velmi krásné kousky, nejčastěji naši původní borovici lesní (P. sylvestris). Zavlečená k nám byla borovice černá (P. nigra) a vejmutovka (P. strobus), a občas se objeví zplanělá i alpská kleč (P. mugo).
Borovice malokvětá (Pinus parviflora Siebold & Zucc., 1842) je jedním z nejkrásnějších stromů japonské flóry. Roste na horských svazích ostrovů Honšú a Šikoku, kde se často objevuje na skalách vystavených větru – právě tam získává svůj charakteristický, nepravidelný tvar. Patří mezi „měkké borovice“ s pěti jehlicemi ve svazku, které jsou jemné, stříbřitě modrozelené a na slunci se třpytí jako hedvábí. V Japonsku je považována za strom aristokratů: už od období Edo zdobila zahrady samurajských sídel a chrámů. Její silueta se stala ikonou bonsajového umění – Pinus parviflora je nejčastěji používaný druh pro klasické bonsaje, protože dokáže stárnout s grácií a vytvářet dramatické linie kmene. V přírodě dorůstá až 25 metrů, ale i tam si zachovává elegantní, vrstvený habitus. Zajímavostí je, že její šišky se otevírají pomalu a zůstávají na stromě i několik let, což dodává koruně dekorativní vzhled. V tradiční malbě ukiyo-e se objevuje jako symbol klidu a vytrvalosti, často v kontrastu s horami a vodními hladinami.
Borovice malokvětá Schoon‘s Bonsai je klenot pro milovníky jemných detailů. Na první pohled zaujme extrémně kompaktním, harmonickým tvarem, který připomíná bonsaj i bez jakéhokoli zásahu. Jehlice jsou výrazně stříbřité až modrozelené, jemně stočené, vytvářejí efekt měkkého obláčku a máte chuť je pohladit, kdykoli jdete kolem. Roste velmi pomalu, jen 3–5 cm ročně, a v dospělosti dorůstá přibližně 1,5 metru na výšku a asi 1 metr do šířky. Vznikla roku 1980, kdy byla nalezena jako čarověník – přirozená větvičková mutace na odrůdě Glauca v německé školce Schoon Baumschule ve Wittmundu. Odborníkům byla představena v roce 1983 v časopise Deutsche Baumschule (Německá školka), kde okamžitě zaujala znalce jehličnanů, kteří v ní uviděli ten pravý potenciál ojedinělosti a krásy. Dodnes zůstává v porovnání s jinými odrůdami borovice malokvěté méně dostupná v běžném sortimentu a patří k vyhledávaným sběratelským kouskům.
‘Schoon’s Bonsai’ je ideální pro zahrady, které pracují s klidem a prázdným prostorem. V japonské estetice není prázdno nedostatkem, ale hodnotou: princip ma označuje prostor mezi věcmi, který umožňuje kompozici dýchat. Suché koryto (kare-sansui) naznačuje vodu, aniž by tam skutečně byla, a tím vybízí k představivosti. Kamenná lucerna (tōrō) bez světla připomíná pomíjivost funkce (světlo bylo, ale už zhaslo) a krásu prostoty – to je wabi-sabi, krása nedokonalosti a neúplnosti. Rýhovaný štěrk jako podklad vytváří rytmus, který uklidňuje mysl, a prázdné plochy (yohaku no bi) působí jako ticho mezi tóny hudby – bez nich by zahrada byla přeplněná a ztratila by hloubku, která vybízí k vlastní tvořivosti v mysli. Kompaktní tvar Schoon’s Bonsai dodává živý akcent do této harmonie: je to nepravidelný prvek, který přináší napětí mezi řádem a volností. Představte si klidnou plochu štěrku, pár kamenů, lucernu a mezi tím tento jemný strom – zahrada se rázem stává jak místem meditace, tak i zdrojem dobíjení energie, nejen pouhou dekorací. Pokud vás láká prostor, kde není vše zaplněné, ale kde prázdno má svůj význam, pak je Schoon’s Bonsai přesně pro vás.
Borovice malokvětá miluje plné slunce a dobře propustnou, mírně kyselou půdu. Nesnáší trvale mokré stanoviště, proto je v těžších půdách nutná drenáž, pak to zvládne. V přírodě roste na horských svazích, takže ocení mírně písčitou nebo štěrkovitou zeminu. Hnojení není nezbytné, ale na jaře ji můžete podpořit organickým hnojivem s nízkým obsahem dusíku. Zalévání je nutné jen v prvním roce po výsadbě, později snáší sucho, ale občasnou zálivkou předejdete vyholování 2 a 3 roky starých větví, které je u tohoto druhu v přírodě normální v chudších půdách. Stříhání není nutné – pomalý růst udržuje tvar přirozeně – ale lze ji jemně tvarovat zakracováním „svíček“ na jaře nebo z ní vytvořit opravdovou bonsaj. V nádobách vyžaduje lehký substrát a perfektní odtok vody. Je plně mrazuvzdorná do –34 °C, takže nevyžaduje zimní ochranu ani v našich podmínkách.
Poslední revize 07-02-2009; 14-07-2011; 23-11-2025
