.jpg)
Prunus serrula višeň tibetská
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Prunus
Rod Prunus je jedním z nejrozsáhlejších rodů čeledi růžovitých, zahrnuje stovky druhů rozšířených po celé severní polokouli. Patří sem nejen užitné stromy plodící ovoce, jako třešně, švestky či meruňky, ale i okrasné dřeviny, které se staly symbolem jara. Existují i stálezelené druhy a formy, které slaví úspěch i v našich středoevropských zahradách, ať už jako solitéry nebo živé ploty. První fosilní nálezy prunusů pocházejí z třetihor a ukazují, že rod byl na severní polokouli rozšířený dávno před vznikem dnešních kultur. Starověké civilizace znaly především plodící druhy, ale už Řekové a Římané si všímali i okrasné hodnoty třešní, protože jejich jarní kvetení bylo jedním z nejspolehlivějších znaků příchodu nové sezóny, jak o tom píše i Plinius starší (23–79 n. l.) ve své Naturalis historia. Moderní botanika začala rod systematizovat až v 18. století, kdy Carl Linné zařadil Prunus do čeledi růžovitých (1754). Od té doby se taxonomie okrasných prunusů několikrát měnila. Do okrasné skupiny patří především druhy jako P. serrulata, P. yedoensis, P. subhirtella, P. incisa, P. campanulata, P. sargentii, P. maackii, P. serrula, P. × blireana nebo u nás domácí střemcha P. padus. Každý z nich má jiný původ, od Japonska a Koreje přes severní Čínu až po Tibet a dokonce i Evropu, ale všechny spojuje silná vazba na člověka. Nejvýrazněji je to vidět u tzv. sakur, japonského označení pro okrasné třešně, zejména druhy a hybridy z okruhu Prunus serrulata. Slovo se objevuje už v nejstarších japonských textech období Nara (710–794 n. l.), kde označovalo jarní kvetení stromů u posvátných míst a postupně se stalo jedním z nejdůležitějších symbolů japonské kultury.
Prunus serrula, višeň tibetská, pochází z vysokohorských oblastí Tibetu a přilehlých himálajských pohoří, kde roste podél horských potoků a na okrajích řídkých lesů v nadmořských výškách kolem dvou až tří tisíc metrů. Jako první druh popsal francouzský botanik Adrien René Franchet (1834–1900), který jej zařadil do vědecké literatury na základě sběrů z konce 19. století během intenzivního mapování čínské flóry. Později se jím zabývali i další evropští botanici, mimo jiné David Prain (1857–1944), jehož práce pomohla druh pevně ukotvit v rámci rodu Prunus. Do Evropy se P. serrula dostala díky rostoucímu zájmu o tibetskou a himálajskou flóru, kterou v té době dokumentovali sběratelé jako Ernest Wilson (1876–1930), a rychle si získala oblibu díky své neobvyklé zimní kráse. Zatímco většina okrasných prunusů vstupuje do dějin květem, Prunus serrula se stala výjimkou, protože člověka zaujala především její unikátní kůra, která v zimním světle působí téměř jako lakovaný mahagon. V původních oblastech byla běžnou součástí krajiny, ale teprve evropské zahrady jí daly roli výrazné solitéry, která nabídne největší efekt v období, kdy ostatní dřeviny odpočívají.
Višeň tibetská je výjimečně krásný opadavý strom, jehož estetika je až podprahová. Na rozdíl od většiny sakur nenabídne kvetoucí masu zjara, ale přitáhne si vaši pozornost díky kůře, jejíž detail je tak fascinující, že vždy přijdete blíž, abyste dopřáli smyslům oka i hmatu. Kmen je tím lákadlem. Jeho borka je nápadně lesklá, mahagonově až temně jantarově zlatohnědá a u mladých stromů se vodorovně odlupuje v tenkých páscích jako efektní hobliny. Po čase vytvoří na kmeni nepravidelné světlé zářezy, které vypadají jako pruhování okapi – afrického příbuzného žirafy. Právě tato nadmíru atraktivní kůra pomohla stromu získat v zahradnickém světě takovou vážnost, že druh obdržel v roce 1944 ocenění Award of Garden Merit udílený anglickou Královskou zahradnickou společností (RHS).
Listy jsou opadavé, úzce kopinaté, směrem k vrcholu dlouze a jemně zašpičatělé, po okraji pravidelně a drobně pilovité. Dosahují délky 5 až 10 cm a šířky 1,5 až 3 cm a na první pohled nejsou příliš podobné třešním a sakurám, a protože bývají mírně převislé, často se připodobňují k listům vrby. Květy jsou bílé, široké přibližně 1,5 až 2 cm, nejčastěji vyrůstají po dvou až třech, někdy jednotlivě nebo po čtyřech, a objevují se v dubnu, ale nenabízejí velkolepou podívanou. Plody jsou drobné, oválné, asi 1,2 cm dlouhé, červené a lesklé a dozrávají v létě. Jsou sice jedlé, ale chuťově nezajímavé – nekonzumují se.
Višeň tibetská je středně vysoký strom dorůstající výšky okolo 10 až 15 metrů při střední rychlosti růstu 30–40 cm za rok. Letorosty jsou v mládí jemně plstnaté a míří vzhůru, což na stromě vytváří nápadně vystoupavou korunu. V zahradách se uplatňuje především jako solitéra, protože její zimní efekt je nejvýraznější tehdy, když má kolem sebe dostatek prostoru a přímé zimní světlo. V parcích působí dobře i ve skupinách po několika jedincích, kde se opakující kmeny stanou výrazným kompozičním prvkem. Často se kombinuje s jarními cibulovinami, kterým poskytne stabilní kostru, a později s japonskými sasankami, které v husté jednodruhové výsadbě vytvoří dlouhodobě kvetoucí trsy v druhé polovině léta a na podzim. Nejlépe působí tam, kde může vyniknout její kůra – tedy na místech se zimním sluncem, v blízkosti chodníků, teras, vodních ploch nebo světlých stěn, které odrážejí světlo.
Poslední revize 26-08-2026
Višeň tibetská vyžaduje slunné až mírně polostinné stanoviště s humózní, mírně vlhkou, dobře odvodněnou půdou, která není těžká ani trvale zamokřená; v běžné zahradní zemině prospívá spolehlivě, pokud není extrémně suchá či zásaditá. Mladé stromy potřebují pravidelnou zálivku v prvních dvou až třech letech, později jsou poměrně tolerantní k suchu. Protože se nejčastěji nabízí ve stromové formě s jedním kmenem, vyžaduje na první 3-4 roky pevný zavětrovací úvaz jako všechny nově vysazované stromy. Po celou tuto dobu udržujte prostor nad kořeny zamulčovaný a bez trávníku. Řez není nutný a provádí se jen výjimečně, ideálně v létě. Choroby se objevují zřídka, nejčastěji moniliová spála v mimořádně vlhkých letech. Višeň tibetská je středně dlouhověká, obvykle se dožívá 40–60 let, někdy i více, pokud roste v optimálních podmínkách. Pro dosažení nejlepšího efektu je vhodné ponechat kolem kmene dostatek prostoru, aby vynikla kůra, která je hlavním dekorativním znakem druhu. Mrazuvzdornost je minimálně –30 °C, takže v našich podmínkách je plně odolná a nevyžaduje zimní ochranu. Pěstitelé z různých koutů světa potvrzují, že zvládne i krátkodobé výkyvy níže.
.jpg)
Veškeré zboží si můžete vyzvednout osobně v prodejně, nebo nechat dodat zvolenou formou dopravy - KURÝREM / AUTEM. Zde je ceník přepravného. Dodáváme i na Slovensko.
Položky označené KURÝREM lze zabalit do krabice a odeslat kurýrem, nebo v případě větší objednávky je odeslat naší dopravou, pokud by balíková služba přesáhla cenu dodání naším vozem. Více o dopravě zde.
Nevíte si rady s objednávkou? Zkuste informace jak objednávat.
Nezáleží na tom, ve které prodejně se rostlina právě nachází. Pokud si ji předem objednáte, připravíme vám ji tam, kde si ji přejete vyzvednout.
Chcete využít slevy pro objednávky listopad / únor? Více informací zde.
- STANDARD - Rostliny této kategorie jsou 1.jakosti s hustotou větví a celkovou šířkou přiměřenou věku a způsobu pěstování v kontejnerech.
- DE LUXE - Do této kategorie patří speciálně vybrané kusy, které na svůj věk a výšku mají velmi husté větvení a celkový luxusní vzhled, zpravidla díky pravidelnému stříhání nebo jiné speciální péči.
- EXTRA - Tyto rostliny jsou již velmi rozrostlé a věkově zralé se solitérním vzezřením.
- HOBBY - Hobby rostliny jsou stejně kvalitní jako naše běžná standard kvalita, ale jsou mladší a tím pádem menší a levnější.
- KEŘ - dřevina, která houstne zejména větvemi rostoucími od země.
- STROM - kmenová dřevina s korunou, kdy kmen má výšku 190-210 cm, není-li v popisu uvedeno jinak. Za obchodní velikost se u stromů považuje obvod kmene ve výšce 1m.
- POLOKMEN, MINIKMEN - kmenová dřevina s nižším kmenem než má strom, výška kmene je uvedena v popisu velikosti.
- ZAVĚTVENÝ OD ZEMĚ - znamená dřevinu, která neroste jako klasický keř, ale má kmen a větve se objevují již od země a pokračují vzhůru podél kmene.
- u TRAV a TRVALEK se většinou uvádí průměr květináče nebo průměr trsu, čímž se odkazuje na hustota trsu.
