.jpg)
Pulmonaria 'MISS ELLY' plicník
Pulmonaria
Plicník je rod čítající asi 16 druhů původem z Evropy a západní Asie a řadí se mezi léčivé byliny. Většina se vyznačuje modrými až růžovými květy a často uvidíte obě barvy na stejném stonku, ale existují i čistě jednobarevné odrůdy a najdete mezi nimi i takové, jejichž květy jsou velmi světlé až bílé. Jeho jméno pochází z latinského pulmo – plíce – ve středověké signatuře se totiž věřilo, že skvrnité listy připomínají nemocné plíce, a proto pomáhají při kašli, zánětech a tuberkulóze. V českých herbářích se objevuje jako „plicník lékařský“, ale moderní kultivary už dávno překročily rámec léčivky: jsou to zahradní klenoty do polostinných záhonů, kde nabídnou jak bohaté a rané kvetení, tak i atraktivní listy.
Právě ty listy se staly důvodem moderního šlechtění plicníků, které začalo nabírat na obrátkách v 90. letech 20. století. Cíleně se křížily druhy jako Pulmonaria saccharata, P. officinalis, P. longifolia a P. rubra za účelem získání co nejnápadnějších listů, prodlouženého kvetení a hlavně: vyšší odolnosti vůči padlí. Průkopníky tohoto směru byli šlechtitelé jako Alan Bloom (Blooms of Bressingham) z Velké Británie nebo americký Dan Heims (Terra Nova Nurseries). Jejich kultivary už překročily rámec běžných trvalek a staly se významnými ikonami ve smíšených bordurách díky listům připomínajícím malířské plátno – se stříbrnými kapkami, nepravidelnými skvrnami, avantgardními tahy štětcem nebo celoplošným leskem. Významnými výhodami těchto hybridů jsou nejen estetika, ale i delší vegetační sezóna (vydrží v listu až do zimy), kompaktní růst, sterilita (nešíří se samovýsevem) a vyšší tolerance k teplu i vlhkosti.
Plicník Miss Elly patří právě do této skupiny hybridů Pulmonaria × cultorum a na trhu se poprvé objevil kolem roku 2008. Vyznačuje se hustým, kompaktním, polštářovitým růstem a v předjaří (duben-květen) rozkvétá trubkovitými květy v sytě tmavě modré barvě beze změny do purpurové. Květy jsou uspořádány v krátkých hroznech na vrcholech dužnatých stonků o výšce cca 20 cm a lákají zejména čmeláky a včely, které se na ně slétají jako na první jarní hostinu. První listy jsou drobnější a jen jemně skvrnité, ale jakmile začnou květy odkvétat, rostlina vytváří nové a mnohem větší listy, které jsou v tomto případě široce kopinaté, tmavě zelené a poseté množstvím nápadně stříbrošedých flíčků. V tomto okamžiku je nejlepší stonky s odkvétajícími květy a drobnými listy odstranit a dát prostor novým, velkým listům, které jsou navíc dobře odolné vůči chorobám. Výška v květu nepřesahuje 30 cm a šířka je podobná.
Všechny druhy plicníků – botanické druhy i hybridy jsou vhodné jak do moderních, tak i do přírodních či venkovských výsadeb. Můžete je kombinovat s kapradinami, sasankami, dymnivkami, dlužichami nebo pomněnkovci. V moderní zahradě působí jako decentní barevný akcent, který se objeví dřív než většina trvalek a atraktivními listy zdobí záhony dlouho do zimy, neboť jsou částečně neopadavé. Ve venkovské zahradě fungují skvěle jako podrostová výplň a díky časnému kvetení jsou cenným zdrojem nektaru pro opylovače, pro něž je v té doba nabídka kvetoucích dobrot ještě chudá.
Velkolisté formy plicníků vyžadují živou a kyprou půdu, která nebude vysychat ani zůstávat trvale podmáčená, aby se předešlo houbovým chorobám. V přírodě přirozeně rostou pod stromy, jež jim zajišťují ochranu před vysycháním, a v dobré půdě mírně kyselé až neutrální reakce – silně vápenité podloží netolerují. Tyto rostliny preferují polostín nebo stín; na plném slunci mohou jejich listy utrpět popáleniny, s výjimkou odrůd, které slunce tolerují. I když některé listy mohou po zimě zůstat pěkné, brzy zjara – ještě před rašením stonků s květy – je vhodné celý trs seříznout kousek nad zemí. Plicník je mrazuvzdorný až do teplot kolem -34 °C a není příliš vhodný do nádob, protože nelibě snáší střídání sucha a vlhka.
Poslední revize 24-09-2025
